Jako atmosférické jevy označujeme nejrůznější úkazy v atmosféře nebo na zemském povrchu. Většinu z nich lze shrnout pod pojem meteory (z řeckého meteoros – vznášející se ve výši). Meteory dělímu podle jejich složení a podmínek vzniku na hydrometeory, litometeory, fotometeory a elektrometeory.
Jako hydrometeory se označují vodní i ledové částečky, které padají nebo se vznáší v atmosféře, jsou zdvižené větrem ze zemského povrchu nebo jsou usazené na předmětech na zemi nebo ve volné atmosféře. Patří k nim atmosférické srážky, mlha, kouřmo, zvířený sníh, vodní tříšť aj.
Déšť.
Zdroj: commons.wikimedia.org. Autor: Pridatko Oleksandr. Public domain.
Litometeory tvoří lehké z vody nepocházející částice rozptýlené ve vzduchu nebo zdvižených větrem z povrchu Země. Řadíme k nim například zákal, prachový zákal, kouř, zvířený prach nebo písek, prachové nebo písečné vichřice a prachový nebo písečný vítr. Fotometeory jsou světelné jevy v ovzduší vyvolané odrazem, lomem, rozptylem a interferencí slunečního nebo měsíčního světla. Ve víceméně jasném ovzduší k nim patří zrcadlení, optické chvění, scintilace, zelený paprsek a soumrakové jevy. V oblacích pak vznikají halové jevy, korona, irizace a glórie. V některých hydrometeorech nebo litometeorech lze pozorovat duhy nebo Bishopův kruh.
Malé halo.
Zdroj: commons.wikimedia.org. Public domain.
Elektrometeory jsou viditelné a slyšitelné projevy atmosférické elektřiny. Patří k nim bouřka, blýskavice (není slyšet hřmění), hřmění (u vzdálené bouřky nejsou vidět blesky), oheň sv. Eliáše a polární záře. Mezi další atmosférické jevy řadíme silný vítr (průměrná rychlost dosahuje 6. až 7. stupně Beaufortovy stupnice), bouřlivý vítr (od 8. stupně Beaufortovy stupnice), nárazovitý vítr, proměnlivý vítr, húlavu a také výbornou dohlednost.
