Hlavním zdrojem energie Země je sluneční záření. Ze Slunce dopadá na 1 m2 zemského povrchu 1365 W/m2 (tzv. sluneční/solární konstanta). Slunce je tedy motorem všech meteorologických, chemických, biologických a dalších procesů v atmosféře a na zemském povrchu.
|
Základní charakteristiky Slunce |
|||
|---|---|---|---|
|
hmotnost |
1,989 ∙ 1030 kg |
střední zářivý výkon |
3,842 ∙ 1026 W |
|
poloměr |
6,958 ∙ 108 km |
spektrální typ |
G2V |
|
střední hustota |
1 409 kg m–3 |
doba otočení kolem osy |
25,38 dnů |
|
povrchová teplota |
5 777 K |
střední perioda sluneční aktivity |
11,04 roků |
|
centrální teplota |
15 ∙106 K |
||
Sluneční záření je elektromagnetické záření o charakteristickém spektru vlnových délek, které před vstupem do zemské atmosféry přibližně odpovídá spektru dokonale černého tělesa o povrchové teplotě 5800 K. Sluneční spektrum obvykle dělíme na tři základní oblasti: ultrafialové, viditelné a infračervené sluneční záření.
Rozdělení záření před vstupem do atmosféry.
Zdroj: Techmania Science Center. Autor: Magda Králová. Under Creative Commons.
Z meteorologického hlediska je důležitá veličina sluneční svit. Trvání (délka) slunečního svitu je počet hodin za den (měsíc, rok), po které přímé sluneční záření dosáhne až na zemský povrch. Sluneční svit závisí na délce dne, výskytu oblačnosti nebo mlh a na překážkách v okolí místa pozorování. Doba slunečního svitu udává časový interval, po který svítí Slunce.
|
Nejdelší průměrná délka slunečního svitu |
440 h (91 % astronomicky možné doby) |
Yuma, Arizona, 1951 – 1978 |
|
Nejkratší průměrná délka slunečního svitu |
478 h (11 % astronomicky možné doby) |
na jižních ostrovech Orknejí (severní výběžek Skotska), 1903 – 1950, 1978 – 1991 |
Sluneční svit se měří pomocí slunoměrů (heliografů), nejpoužívanější a nejjednodušší je Campbellův–Stokesův slunoměr instalovaný do výšky 1,5 m na otevřeném a nezastíněném místě. Sluneční paprsek projde skrz skleněnou kouli, která funguje jako spojka, a propálí na registračním pásku v ohnisku čáru. Obsahuje tři druhy registračních pásků, každý pásek se používá v jinou roční dobu – v létě, v zimě a v přechodovém období. Výsledkem je heliogram.
Heliograf.
Zdroj: commons.wikimedia.org. Under Creative Commons.
