Na proudění větru může mít vliv i tvar zemského povrchu, např. při proudění přes horské hřebeny dochází k určitému stlačení proudnic a tím i zvýšení rychlosti větru. Na závětrné straně pak vítr vane jako padavý vítr dolů do údolí. Padavý vítr má dvojí charakter. Pokud na závětrné straně dojde k oteplení, tak se nazývá fén (z latinského favonius – příznivý jarní vítr), pokud dojde k ochlazení, tak bóra.
Fén původně označoval občasný velmi teplý, suchý a nárazovitý místní vítr v Alpách. Dnes se název fén používá obecně nejen pro teplé padavé větry na závětrné straně výrazných horských překážek, ale i pro adiabatické zahřívání vzduchu při jeho sestupných pohybech v atmosféře.
Princip vzniku padavého větru.
Zdroj: Techmania Science Center. Autor: Magda Králová. Under Creative Commons.
Na návětrné straně je vzduch nucen vystoupat až do výšky hřebenu. Tlak vystupujícího vzduchu se snižuje a vzduch se ochlazuje (adiabaticky) a část vodní páry kondenzuje za vzniku oblaku. Přitom se uvolňuje teplo a vzduch se ohřívá. Ochlazování je tak zabržděno. Po překročení hřebenu se oblaky rychle rozpouštějí, vzduch proudí dolů a v celém objemu se adiabaticky otepluje. Na návětrné straně vznikne tzv. fénová zeď, ze které vypadávají srážky na závětrné straně v důsledku sestupu vzduchu se výrazně oteplí (často až o 10 °C) a sníží se vlhkost vzduchu (i pod 30 %). Fén trvá několik hodin až dní. Vyskytuje se v Alpách, Karpatech, na Krymu, Kavkazu, v polské straně Tater, na východních svazích Skalnatých hor, v menším měřítku v závětří Šumavy (dochází k oteplení jen o 2 až 4 °C). Fén negativně působí na fyzický i psychický stav lidí i zvířat. Vyvolává tzv. fénovou nemoc (tzv. meteorosenzibilitu – schopnost organismu reagovat na změnu počasí).
Bóra se vyskytuje téměř ve všech horských oblastech světa, bývá označován jako mistral, sarma, severák, polák atd. Označuje studený a nározovitý padavý vítr.
