Mezi země, které vyslaly do vesmíru raketu, v současné době patří více než deset členů. Např. v roce 2012 startovalo k nebi 16 druhů raketových nosičů. Proto není možné v tomto článku popsat všechny používané, minulé i současné, nosné rakety. Podrobněji se podíváme jen na ty nejzajímavější.
Nejznámější ruská raketa Sojuz 1 poprvé startovala 23. dubna 1967 s kosmonautem Vladimirem Komarovem na palubě. Startu předcházely tři neúspěšné bezpilotní pokusy a řada technických problémů, které se nevyhly ani letu Sojuzu 1. Při přistávání se kabině s Komarovem neotevřel hlavní přistávací padák a záložnímu se zamotaly šňůry. Komarov tvrdý dopad nepřežil. Raketa Sojuz létá od roku 1978 také v nákladní variantě pod názvem Progress. V podstatě zůstaly zachovány všechny důležité systémy, tvar lodě i celá vnější konstrukce. Jen střední část, původně pilotní kabina, nemá ochranný tepelný štít. S návratem Progressu se totiž nepočítá. Řídí jej automatika. Přítomnost kosmonautů by vyžadovala umístění zařízení nezbytných pro přežití, a to by snížilo užitečnou hmotnost. Cílem konstruktérů tedy bylo vytvořit raketu, která pojme velké množství nákladu a dopraví ji na oběžnou dráhu do kosmické stanice. Sojuzy od šedesátých let až do dneška téměř nezměnily svůj vzhled, skládají se z motorové přistávací a orbitální sekce. Od svého vzniku prošla raketa řadou modernizací, takže je v současnosti bezpečnou kosmickou raketou.
Start rakety Progress 43.
Zdroj: commons.wikimedia.org. Public domain.
NASA vyvinula rakety Redstone, Atlas, Delta, Titan a nejnovější Saturn. Generace raket Saturn nezačala příliš šťastně. Se Saturnem 1 byly ve výrobě potíže, a tak byl vyzkoušen se značným zpožděním, téměř současně s variantou Saturn 1B. Se Saturnem 1B startovala kabina Apollo 7. Saturn V je třístupňová raketa, která umožňuje vynést 45 t nákladu. Je vysoká 110,6 m (první stupeň 42,1 m, druhý 24,8 m, třetí 17,9 m, mezi třetím stupněm a kabinou je přístrojový úsek 0,9 m, užitečná zátěž 24,9 m).
V současné době se na vývoji raket podílejí další země. Je to především evropská společnost ESA se svou raketou Ariane. Vývoj těchto raket probíhá již od roku 1973, kdy se evropské státy dohodly, že vyvinou nový model vesmírných raket. Na projektu se podílejí státy západní Evropy pod značkou ESA (Belgie, Česká republika, Dánsko, Finsko, Francie, Irsko, Itálie, Lucembursko, Německo, Nizozemí, Norsko, Polsko, Portugalsko, Rakousko, Rumunsko, Řecko, Španělsko, Švédsko, Švýcarsko, Velká Británie) a přidružená Kanada. Každý z těchto států získává podíl výsledků programu. První raketa se odpoutala od Země 24. prosince 1979 z rovníkové základny ve Francouzské Guyaně. Bylo již zkonstruováno pět typů rakety Ariane. Jejich poruchovost je velmi nízká. Rakety Ariane vynáší na oběžné dráhy více než polovinu všech vesmírných těles. V současnosti lze považovat za nejmodernější raketu právě Ariane s pořadovým číslem 5, která je v provozu od června 1996. V roce 2012 odskoušela ESA zcela nový typ rakety VEGA. Jedná se o čtyřstupňovou raketu.
Pozadu nezůstává ani Čína. Od roku 1999 začala se zkušebními starty bez lidské posádky v kosmické lodi Shenzhou (Šen-čou, Božský koráb), kterou na oběžnou dráhu vynesla raketa Changzheng (Čchang-čeng, Dlouhý pochod). Během čtyř letů bez lidské posádky vynesla na oběžnou dráhu různé druhy zvířat. Kosmická loď Shenzhou je podobná ruskému Sojuzu, jen je o něco větší. Přistávací modul, byl vyvinutý v Rusku, orbitální část byla plně vyvinuta v Číně. Raketa Changzheng umožňuje vynést na oběžnou dráhu 8,5 t nákladu.
Do kosmického programu se poustupně zapojují i kontroverzní východní země – KLDR, Indie, Čína apod. U nichž není prozatím jasné, zda vyvíjí rakety pro vědecké účely nebo pro vojenské účely. 12. prosince 2012 se KLDR úspěšně podařilo odstartovat raketu UNHA-3, která na oběžnou dráhu vynesla satelit Kwangmyongsong 3-2. Tomuto startu předcházel v dubnu jeden neúspěšný. V roce 2013 vypustil Írán suborbitální raketu Kavoshgar-5 s živou opicí na palubě. Let byl úspěšný a opice v návratové kapsli Pishgram přežila. 30. ledna 2013 se i Jižní Koreji podařilo vyslat první raketu Naro-1 s družicí STSAT-2C do vesmíru.
V roce 2002 byla založena první soukromá americká společnost Space X Elonem Muskem, která má za cíl pokrýt celý svět vysokorychlostním internetem a uskutečnit let na Mars a jeho následnou kolonizaci. K uskutečnění tohoto cíle společnost potřebovala vyvinout dostatečně silnou raketu. Tato raketa dostala název Falcon 1. První tři pokusy o vypuštění rakety Falcon 1 byly neúspěšné. Až čtvrtý pokus, který proběhl 28. září 2008, zapsal firmu Space X do historie kosmonautiky jako první soukromou společnost, která za pomoci motorů na kapalné palivo dosáhla orbitální dráhy země. Na základě tohoto úspěchu vyhrála Space X kontrakt NASA s názvem COTS (Commercial Orbital Transportation Services) v hodnotě 1,6 mld. dolarů, jehož cílem je zajistit zásobování ISS za pomoci soukromých společností, které se o vše postarají sami (vývoj, vypuštění, doba letu apod.). Společnost Space X vyvinula dvě rakety Falcon 1 a Falcon 9 s nosností 1010 kg, resp. 10450 kg. Raketa Falcon 9 byla poprvé vypuštěna 4. června 2010 nejprve s maketou lodi Dragon a 8. prosince 2010 již se skutečnou lodí Dragon. V roce 2011 představila společnost Space X představu nové rakety Falcon Heavy, která je dnes nejsilnější používanou raketou, navíc s možností znovupoužitelnosti (technologií, kterou disponuje pouze společnost Space X). První tři stupně rakety jsou schopné znovu přistání. Statický zážeh si raketa odbyla po několika odloženích 24. ledna 2018. Statickým zážehem se testuje správný chod motorů, rakety a rampy. Všech 27 motorů pracovalo na jedničku. Samotný start proběhl 6. února 2018 na Floridě. Raketa Falcon Heavy je schopná unést 63 tun nákladu na nízkou oběžnou dráhu a až 13 tun k Marsu. Hlavním kouzlem této rakety je znovu použitelnost, a tak krátce po startu dosedly na zem oba boční stupně, bohužel ale centrálnímu stupni došlo při přistávání palivo nutné k brždění, a tak přistávací plošinu minul o 100 metrů. Většinou rakety létají při testovacích letech jen s prázdnou zátěží (betonový blok). Falcon Heavy měla na palubě osobní automobil Tesla Roadster Elona Muska. Za volantem seděla figurína oblečená do připravovaného skafandru firmy Space X určeného pro pilotované lety k ISS. Červený elektromobil byl vyslán na heliocentrickou dráhu.
Použité zdroje:
[1] HOUŠKA, L. Falcon Heavy. Astropis, č. 1, roč. 2018, s. 19-21. ISSN 1211-0485.
[2] NÝVLT, O. Nosné rakety vloni a letos. Astropis, č. 1, roč. 2013, s. 19-21. ISSN 1211-0485.
