Apollo

Logo mise Apollo.
Zdroj: www.nasa.gov.

V lednu 1967 byl stanoven termín letu Apolla 1 na 21. února 1967. Posádku tvořili Virgil Grissom, Edward White a Roger Chaffeen. 27. ledna se ale stala tragická nehoda - při jednom z testů vznikl v kabině rakety v důsledku elektrického zkratu požár, při kterém se všichni členové posádky udusili oxidem uhelnatým. Kvůli tomuto neštěstí byly zrušeny plánované lety Apolla 1, 2 a 3. Byly prováděny jen testy bez lidské posádky (mise Apollo 4, 5 a 6). První pilotovanou lodí programu Apollo bylo Apollo 7 (uskutečnila 163 obletů země). Ještě téhož roku raketa Saturn V navedla Apollo 8 na oběžnou dráhu kolem Měsíce. Z lodi se vysílal 1. kosmický přímý televizní přenos.

V březnu 1969 byla v projektu Apollo 9 na dráze kolem Země vyzkoušena celá sestava lodi i s výsadkovým modulem, v květnu se odehrávala generálka u Měsíce a v červenci došlo k historickému přistání. Přesně 16. července 1969 odstartovala mise Apollo 11. 20. července přistál modul na měsíčním povrchu. "Je to malý krok pro člověka a velký skok pro lidstvo!" Touto větou vykročil Neil Armstrong v noci ze soboty na neděli jako první pozemšťan na Měsíc. V Houstonu, kde je řídící středisko, byla ještě sobota 20. července 1969, přesně 21 hodin 56 minut místního času, ve střední Evropě už bylo 21. července 2 hodiny 56 minut. Po Armstrongovi seskočil na Měsíc jeho kolega Edwin "Buzz" Aldrin. Astronauti filmovali, fotografovali, sbírali vzorky půdy. Místo svého přistání nazvali základnou Tranquillity - podle latinského názvu Moře klidu. Oba muži měli boty a kalhoty brzy pokryté prachem. Potom vztyčili americkou vlajku a instalovali sérii vědeckých přístrojů, které vysílaly automaticky zprávy i po jejich odletu. Po dvou hodinách práce na povrchu se astronauti vrátili do malého Lunárního modulu, ve kterém přiletěli. A když se trochu prospali, horní část tohoto modulu se utrhla od spodního a zamířila k lodi Apollo 11, která kroužila okolo Měsíce. V Apollu na ně čekal třetí astronaut Michael Collins. O misi si přečtěte v poutavé reportáži s názvem …a velký skok pro lidstvo od Karla Pacnera, který se přímo zúčastnil startu Apolla 11 na floridském kosmodromu a v průběhu letu pobýval v řídícím středisku v americkém Houstonu.

Celkem se na Měsíc vypravilo sedm expedic. Apollo 13 ale kvůli technickým problémům nemohlo na Měsíci přistát a výprava se stala nejúspěšnější záchrannou misí NASA. Hlášení "Houstone, máme problém" je málem stejně slavné jako Armstrongova slova po přistání na Měsíci. Posádka Apolla 13 musela s velkými problémy obletět Měsíc a po obrovském úsilí se vrátila na Zemi. Poslední expedicí na Měsíc byla cesta Apolla 17 a posledním člověkem na Měsíci (zatím) byl velitel Apolla 17 Eugene Cernan. Americké nadšení pro lety na Měsíc brzy vyprchalo. Při jednom z dalších přistání jedna televize přerušila fotbalový zápas přímým přenosem z Měsíce. Rozhořčení fanoušci volali do studia a stěžovali si. 11. prosince 1972 přístál výsadkový modul Chalenger v oblasti kráteru Taurus-Littroe a tím skončilo velké dobrodružství letů na Měsíc ve 20. století.

Zajímavost z kostmonautiky:
Mise Apolla potkaly dvě velké opravy. První opravu zvládli astronauté Apolla 13 – Jim Lovell, John Swigert a Fred Haise. Ti 13. dubna 1970 vyslali k řídícímu středisku legendární slova: „Houstone, máme problém!“. Od tohoto momentu se z mise na Měsíc stala snaha o přežití. Astronauté museli několikadenní cestu zpět na Zemi absolvovat v kabině lunárního modulu Aquarius, původně plánované pro dva muže na dva dny. S tím souvisela také zásoba absorpčních patron s hydroxidem lithnatým, které sloužily k pohlcování CO₂. V kabině Aquaria se pomalu začala zvyšovat koncentrace CO₂. Nejjednodušším řešením by bylo použít stejné patrony z velitelského modulu. Jenomže patrony do lunárního modulu a do velitelského modulu dodávaly jiné firmy. V lunárním modulu byly kulaté, ve velitelském modulu hranaté.

Astronaut John L. Swigert, vpravo, s improvizovanou redukcí pro připojení filtrů oxidu uhličitého. Zdroj: www.nasa.gov.Problém naštěstí vyřešil tým Eda Smylieho. Během několika hodin vymysleli řešení za použití patrony LiOH z velitelského modulu, nůžek, šedé lepicí pásky, tvrdých desek letového plánu, igelitového pytle na prádlo, kyslíkové hadice od skafandru a ponožek. Tým Eda Smylieho pak posádce nadiktoval přesný postup a ti měli za padesát minut hotovo. O několik hodin později klesla hladina CO₂ z hrozivých 13 mmHg na 1,8 mmHg a později na 0,1 mmHg. Pro jistotu ještě vyrobili jedno stejné zařízení, které umístili do přechodového tunelu mezi velitelský a lunární modul. Celé řešení dostalo přezdívku mailbox (poštovní schránka). Nakonec ještě musíme dodat, že všichni tři kosmonauti v pořádku přistáli.
Další velká oprava potkala misi Apollo s pořadovým číslem 17 o dva roky později. Eugene Cernan, Ronald Evans a Harrison Schmitt měli k dispozici měsíční vozítko LRV, které sice jezdilo jen rychlostí 10 km/h, ale zato uvezlo kromě astronautů i 100 – 150 kg vědeckého vybavení nebo nákladu. Jenomže Eugen Cernan na první vycházce zavadil geologickým kladívkem o pravý zadní blatník z plastu. Ten nevydržel a odlomil se. Během jízdy byli pak astronauti i vozítko zasypávání velmi jemným a vysoce abrazivním lunárním prachem. Ten škodil nejen skafandrům, ale i samotnému vozítku. Podobný problém už řešila posádka Apolla 16, která byla nyní v záloze. Podařilo se jim vymyslet zajímavý postup opravy, ke které použili složenou geologickou mapu, lepící pásku a šroubovací svorku. Při dalším výstupu Cernan a Schmitt postup použili a vše fungovalo.

Přehled pilotovaných letů mise Apollo