Každé těleso pojme při určitém napětí jen určitý omezený počet elektronů, které na ně přeneseme, tj. jen určitý volný náboj. Tato vlastnost závisí na velikosti a tvaru vodiče, na vzdálenosti od okolních vodičů a na prostředí, kterým jsou vodivá tělesa obklopena. Tato vlastnost se nazývá kapacita vodiče (z lat. capax - jímavý)
kde φ je potenciál na jeho povrchu. Jednotkou kapacity je farad F, pojmenovaná je podle Michaela Faradaye. Kapacita vodiče 1 farad je příliš velká, proto se používají menší násobky: milifarad 1 mF = 10–3 F, mikrofarad 1 μF = 10–6 F, nanofarad 1nF = 10–9 F, pikofarad 1 pF = 10–12 F.
Kapacita osamělých vodičů je velmi malá. Např. kulový vodič s poloměrem Země by měl kapacitu 700 μF. Kapacita osamoceného vodiče se značně zvětší, když k němu přiblížíme druhý vodič tak, aby elektrostatické pole bylo soustředěno mezi nimi. Taková soustava se nazývá kondenzátor.
