český fyzik
Václav Dolejšek.
Zdroj: KUNZL, V. Vzpomínka na prof. Dr V. Dolejška. Časopis pro pěstování mathematiky a fysiky, 1946, roč. 71, s. D9–D17.
První vědecké objevy
V říjnu 1918 se vrátil z fronty v Makedonii. V zimním semestru dokončil studium a stal se asistentem ve Fyzikálním ústavu Karlo-Ferdinandovy univerzity u Bohumila Kučery. Vypracoval u něj svou disertační práci s názvem Theorie skládání barev a barvy komplementární a v roce 1920 odpromoval. Ve Fyzikálním ústavu se seznámil s asistentem profesora Bohuslava Braunera s chemikem Jaroslavem Heyrovským, který ke Kučerovi chodil měřit. Stali se přáteli na celý život. Po smrti Bohumila Kučery se Václav Dolejšek stal asistentem u Václava Posejpala.
Koncem roku 1921 odjel na svůj první zahraniční pobyt na univerzitu ve švédském Lundu u Manne Siegbahna. Zde se zabýval rentgenovou spektroskopií a atomovou fyzikou – v roce 1922 objevil dlouho hledané spektrální čáry N–série prvků uranu, thoria a bismutu. Tento objev byl důležitým příspěvkem pro poznání hmoty – byl dalším dokladem správnosti představ o stavbě atomu.
Jeho měření spektrálních čar byla ve své době nejpřesnější ze všech, i když měřené vlnové délky spadaly do oboru, který nebyl běžně dostupný k měření. Tento studijní pobyt si prodloužil díky podpoře Rockefellerovy nadace v německém Tübingenu u Friedricha Paschena.
Rentgenospektroskopická laboratoř
Po návratu z cest začal Dolejšek budovat rentgenospektroskopickou laboratoř, kterou vybavil rentgenovými trubicemi a spektrografy vyrobenými podle svých návrhů v dílnách Fyzikálního ústavu. V zimním semestru 1924 začal přednášet Výsledky spektroskopie. Adéla Němejcová o jeho způsobu přednášení napsala: “Přednášky prof. Dolejška nebyly po stránce pedagogické i formální nijak dokonalé, rozhodně to nebyly přednášky, ze kterých by si byl mohl průměrný posluchač fysiky přednášenou látku osvojit. Byly to přednášky poměrně velmi úzce specialisované a prof. Dolejšek v nich často odbočoval a zabíhal do podrobností podle toho, co si v došlých zahraničních časopisech přečetl a co ho samého zaujalo…“
Postupně se kolem něj začala tvořit první vědecká škola experimentální fyziky u nás, ale doplatil na to jeho rodinný život – byl třikrát ženatý, dvakrát rozvedený a měl čtyři děti. ¨
Díky publikování v našich i zahraničních časopisech si laboratoř brzy získala velmi dobré postavení mezi rentgenospektroskopickými laboratořemi. Velmi dobře se rozvíjející dráha mohla v roce 1926 skončit, protože po roztržce s Augustinen Žáčkem, u kterého byl asistentem, mu nebyla prodloužena asistentura a on musel z ústavu odejít. Zachránil ho Jaroslav Heyrovský a František Záviška, kteří mu nabídli nehonorované místo asistenta Ústavu fyzikální chemie. Tato situace skončila v roce 1928, kdy byl jmenován mimořádným profesorem. Z Dolejškovy laboratoře na Ústavu fyzikální chemie v roce 1931 vznikl ve střední Evropě vůbec první samostatný Spektroskopický ústav UK, ve kterém pracovali čeští i zahraniční odborníci.
Spektroskopický ústav
V roce 1934 se mu podařilo ve Škodových závodech založit první fyzikálně výzkumné pracoviště u nás. Společně se svým bývalým spolužákem Ing. Havlíčkem předložili vedení Škodových závodů návrh spolupráce Spektroskopického ústavu a tohoto pracoviště, které bylo později nazváno Fyzikální výzkum. Nově zřízená výzkumná laboratoř byla umístěná v prostorách Spektroskopického ústavu a Václav Dolejšek byl jmenován konsulentem Škodových závodů. Práce v laboratoři začala s počátkem roku 1935 po přijetí prvních výzkumných pracovníků, mezi nimi i prvního fyzika – žačky prof. Dolejška Adély Kochanovské Němejcové.
Druhá světová válka
V roce 1935 nečekaně zemřel Václav Posejpal a Václav Dolejšek byl jmenován řádným profesorem. Spektroskopický ústav se stal II. oddělením Fyzikálního ústavu a Dolejšek jeho vedoucím (J. Šafránek a V. Kunzl honorovanými asistenty, Němejcová a Tayerle nehonorovanými). V době zostřující se politické atmosféry vypsal přednášku s názvem Použití mikrofyziky v bojové technice.
Rozvoj a činnost ústavu zastavilo až neočekávané zavření českých škol v roce 1939. Po vyhlášení 1. mobilizace se hned jako kapitán v záloze dal k dispozici vojenské správě. Do služby ale nebyl povolán ani při všeobecné mobilizaci. Koncem roku 1939 požádal M. Siegbahn písemně Václava Dolejška, aby mu poslal své vědecké práce, protože ho chtěl navrhnout na udělení Nobelovy ceny. Václav Dolejšek odpověděl, že si ještě tak velkou poctu nezaslouží a že navrhne Jaroslava Heyrovského.
Vedení Škodových závodů se podařilo odstěhovat inventář Fyzikálního výzkumu z Fyzikálního ústavu do autoopravny Škodových závodů na Smíchově. Václav Dolejšek sem docházel pracovat i v této době. Stále více zaměřoval svou činnost na aktivní odboj, nejprve v Národní radě české a pak ve vojenské odbojové organizaci ÚVOD, v níž se podílel na stavbě vysílačky L15, která zajišťovala spojení s československou vládou v Londýně. 7. října 1944 byl gestapem ve svém bytě zatčen a po řadě výslechů uvězněn v koncentračním táboře Malá pevnost v Terezíně, kde krátce na to 3. ledna 1945, ve věku nedožitých padesáti let, zemřel na prožité útrapy a epidemii úplavice.
Použité zdroje
[1] KOCHANOVSKÁ, A. Vzpomínka na prof. Dr. V. Dolejška. Pokroky matematiky fyziky & astronomie, roč. 2/1957, č. 4, s. 496–500. CS–ISSN 0032–2423.
[2] KUNZL, V. Vzpomínka na prof. Dr V. Dolejška. Časopis pro pěstování mathematiky a fysiky, 1946, roč. 71, s. D9–D17.
[3] ROZSÍVAL, M. Václav Dolejšek (1895–1945). Vesmír, 1995, roč. 74, č. 6, s. 334.
[4] ROZSÍVAL, M. Životní cesta prof. Václava Dolejška (20. 2. 1895 – 3. 1. 1945). Pokroky matematiky fyziky & astronomie, roč. 41/1996, č. 2, s. 89–95. CS–ISSN 0032–2423.
[5] TESAŘÍK, B. Dvě výročí českého fyzika Václava Dolejška. Matematika Fyzika Informatika: časopis pro výuku na základních a středních školách, 2004/2005, roč. 14. ISSN 1210–1761.
