švédský fyzik
Karl Manne Georg Siegbahn se narodil v rodině přednosty železničního nádraží ve švédském Örebro, ale vyrůstal ve Stockholmu. Studoval na univerzitě v Lundu, ale během studia navštívil univerzity v Göttingen, Paříži, Heidelbergu, Praze. Po jejím ukončení si znalosti doplnil ještě na univerzitách v Anglii, USA, Kanadě, Švýcarsku, Nizozemsku a Belgii, kde se zajímal o nejnovější výzkumy a fyzikální myšlenky. V roce 1920 se stal profesorem na univerzitě v Lundu. Od roku 1923 působil na univerzitě v Uppsale a později se stal ředitelem fyzikálního ústavu ve Stockholmu. Zpočátku studoval problémy z oblasti elektřiny a magnetismu, později navázal na práce Wilhelma Röntgena, Maxe Lauea a otce a syna Braggových při zkoumání rentgenové spektroskopie. Jako první objevil a změřil disperzi rentgenového záření. Zhotovil difrakční mřížku na sledování měkkých rentgenových paprsků v rentgenovém spektru a s její pomocí změřil délku vln. Během svých výzkumů zkonstruoval několik rentgenových spektrografů a vytvořil tak základ nového oboru – rentgenové spektrografii. Objevil v rentgenovém spektru tzv. M–sérii, tj. čáry charakteristické pro kov antikatody. Od té doby se s její pomocí určuje počet protonů v atomových jádrech. Za své práce v oblasti rentgenové spektroskopie byl v roce 1924 odměněn Nobelovou cenou za fyziku.
Použité zdroje
[1] SODOMKA, L. Kronika Nobelových cen. 1. vydání. Praha: Knižní klub, 2004. ISBN 80–242–1058–4.
[2] WEINLICH, R. Laureáti Nobelovy ceny za fyziku. 1. vydání. Olomouc: ALDA, 1998. ISBN 80–85600–47–1.