francouzský inženýr
Sadi Carnot.
Zdroj: commons.wikimedia.org. Public domain.
Studium
Setkal se tu s vynikajícími učiteli – Josephem Lagrangem, Pierrem Laplacem, Jeanem Fourierem, André Ampérem apod., i spolužáky – Augustin Cauchym, Josephem Gay–Lussacem, Gaspardem Coriolisem, Siméonem Poissonem, Augustinem Fresnelem nebo třeba Jeanem Biotem, ze kterých se později stali skvělí matematici, fyzici nebo astronomové apod.
Školu absolvoval v roce 1814 a poté několik let působil jako ženijní důstojník. Po sedmi letech bouřlivého politického vývoje se nechal penzionovat a vrátil se do Paříže, kde zůstal celý život. Tedy až na ddvě výjimky: jedné cesty do Německa za otcem a krátkým pobytem u vojska, kdy byl povýšen do hodnosti kapitána.
Od parního stroje ke spalovacímu motoru
V roce 1824 vydal na své náklady své jediné dílo Réflexions sur la poissance motrice du feu et sur les machines propres a développer cette poissance (Úvahy o hybné síle ohně a strojích vhodných k jejímu vyvolání).
Sadi Carnot: Réflexions sur la poissance motrice du feu et sur les machines propres a développer cette poissance
Útlá knížka byla určena pro nejširší veřejnost, především tu technickou. Tomu odpovídala forma a uspořádání knihy – většina matematických vztahů byla vyjádřena slovně. Osud knihy byl smutný, ve své době ji téměř nikdo nečetl.
Carnot chtěl upozornit především na použití parního stroje ke zvýšení životní úrovně ve Francii. V úvodu knihy opěvuje vynález nepřátelské Anglie. Zároveň však upozorňuje na nutnost řešení problému tepelného stroje obecně, tj. nezávisle na pracovní látce. Přišel s myšlenkou, že plyn může konat práci, jen když existuje rozdíl teplot. Aby vykonaná práce byla co největší, musí být rozdíl teplot spojen i se změnami objemu páry, protože pára může konat práci, jen když se rozpíná. (Známý vztah pro účinnost tepelného stroje publikoval až v roce 1854 William Thomson.)
Na základě těchto myšlenek hypoteticky vysvětlil rozdělení teploty v zemském ovzduší. Dospěl k názoru, že všechny tepelné stroje, které pracují mezi danými teplotami, mají stejnou účinnost. V Réflexions detailně popsal činnost tepelných strojů a navrhl další možný vývoj v použití jiného druhu plynu nebo spalování hořlavin přímo ve válci. Předběhl tak dobu s myšlenkou spalovacích motorů. Z jeho práce pak vycházel Émile Clapeyron, který objevil jeho knihu a všechny slovní formulace převedl do matematického jazyka, a později i Rudolf Clausius a William Thomson při formulaci druhé věty termodynamické.
Carnotův rukopis.
Zdroj: commons.wikimedia.org. Public domain.
Sadi Carnot zemřel velmi mladý na cholerovou nákazu, když předtím prodělal spálu a zápal mozkových blan. Jeho veškeré písemnosti i další movitý majetek byly podle tehdejších hygienických zvyklostí spálen.
Použité zdroje
[1] LACINA, A. Sadi Carnot a jeho přínos k rozvoji termodynamiky. [online]. [cit. 2008–10–04]. URL: <http://www.physics.muni.cz/kof/clanky/carnot.pdf>.
[2] LENARD, P. Velcí přírodozpytci. Přeložil F. X. Lánský. 2. české vydání. Praha: Vydavatelstvo Družstevní práce, 1943.
