francouzský fyzik
Jean–Baptiste Joseph Fourier se narodil v Auxerre. Jeho táta byl chudý krejčí a měl spoustu dětí. Když bylo Josephovi osm let, tak jeho otec zemřel, a na doporučení jedné sousedky se jeho výchovy ujal auxerrský biskup. Ten ho poslal do vojenské školy Ecole Royale Militaire Auxerre, kde vyučovali benediktíni. Zde Joseph studoval s velmi dobrým prospěchem, ale jen krátkou dobu.
Jean Fourier.
Zdroj: commons.wikimedia.org. Public domain.
Brzy odešel do kláštera Saint-Benois-sur-Loir, aby si zde odbyl noviciát a stal se jedním z Benediktínů. V roce 1789 se ve Francii udály společenské změny, a tak Joseph okamžitě kněžský stav opustil a nastoupil na místo učitele matematiky na vojenské škole Ecole Royale Militaire Auxerre.
V době Velké francouzské revoluce se připojil k místnímu revolučnímu výboru. Za jeden incident v Orleans ho dokonce v červenci 1794 zatkli a uvěznili. Hrozil mu trest smrti. Nakonec ho zachránily politické změny a o hlavu na gilotině nepřišel.
Profesor matematiky
V roce 1794 bylo Fourierovi doporučeno studium na École normale (později přejmenované na École polytechnique) v Paříži, kde později začal sám učit. V této době ho ale dohnal nevyřešený incident z Orleans a Fouriera znovu zatkli. Díky prosbám jeho žáků a kolegů (Josepha Lagrangeho, Pierra Laplaceho nebo Gaspara Mongeho) byl propuštěn a výuku na École polytechnique zahájil 1. září 1795. O dva roky později uspěl v konkurzu na místo profesora matematické analýzy a mechaniky.
V Napoleonových službách
V roce 1798 se Fourier zúčastnil Napoleonova tažení do Egypta jako vědecký poradce. Expedice byla z počátku velice úspěšná. Fourier se zde stal sekretářem Institutu d´Egypt a svou prací pomohl ke vzniku egyptologie, staral se o vědecké a literární objevy. V Káhiře byl Fourier zvolen tajemníkem matematického institutu, kde pracoval po celou dobu svého pobytu. Do Francie se vrátil v roce 1801 a pokračoval v práci profesora matematické analýzy na Ecole polytechnique.
Portrét Josepha Fouriera z roku 1806.
Zdroj: commons.wikimedia.org. Autor: Claude Gautherot. Public domain.
Roku 1802 byl Fourier Napoleonem poslán do kraje Isére, kde byl jmenován prefektem. Pracoval na vysoušení bažiny Bourgoin a dohlížel na stavbu nové silnice z Grenoblu do Turina. Během tohoto pobytu experimentoval s šířením tepla a pak vypracoval i teorii tepla. Tato práce pak byla přečtena 21. prosince 1807 a Joseph Lagrange, Pierr Laplace a Gasparde Monge ji posoudili. Ohlas na ni byl malý a vyvolal řadu rozporů. Jean Biot tvrdil, že je teorie špatná, Siméon Poisson zase napadl matematickou stránku teorie.
Po nenadálém návratu Napoleona z ostrova Elba Fourier jako prefekt odjel z Grenoblu informovat ho do Lyonu o vývoji událostí. Tam ho ale poslali zpět a dokonce ještě před branami Grenoblu ho Napoleonovi vojáci zatkli. Napoleon v návalu zlosti vydal 9. března dekret, kterým vykázal Fouriera z okrsku sedmé divize pod trestem zatčení a soudu.
Den nato získal Fourier od Napoleona titul hraběte a prefekta kraje Rhonského. I takto protichůdně jednal někdy Napoleon. Fourier ale úřad nezastával dlouho, 1. května 1815 byl z úřadu odvolán. Najednou se Fourier ocitl v Paříži ve finančně špatném postavení. Naštěstí se ho ujal pan Chabrol a svěřil mu správu statistické kanceláře kraje Seine.
Práce z matematiky a fyziky
I když se v této době zřejmě víc věnoval politické kariéře, i tak ho při nejbližší příležitosti chtěla Academie des Science přijmout za svého člena. Mělo se tak stát 27. května 1816. Z politických důvodů byla jeho žádost schválena až o rok později. Od roku 1822 vedl Fourier matematickou část akademie. Pak se na krátkou dobu stal stal i ministrem. V roce 1822 francouzská Académie des Sciences vydala jeho dílo Theorie analitique de la chaleur (Analytická teorie tepla), kde teoreticky vysvětlil vedení tepla a přispěl tak k rozvoji parních strojů, zavedl zde známé Fourierovy řady. Spolu s dánským fyzikem Hansem Oerstedem sestavil z bismutových a antimonových destiček zdroj napětí podobný Voltovu sloupu a zabývali se termoelektřinou.
Ke konci života se natolik obával revmatismu, že i v létě chodil oblečený jako by se chystal na severní pól, v jeho malých pokojících se muselo i v létě topit. Nedal ani na rady lékařů, protože už v Egyptě se u něj projevila známka srdeční vady, která pak v Paříži byla důvodem častých dusivých záchvatů. Dne 4. května 1830 spadl ze schodů a tímto pádem si svou nemoc ještě zhoršil. Ulehl tak jak byl oblečený, že si chvíli odpočine. Pak ale omdlel a zemřel.
Použité zdroje
[1] ARAGO, F. Z Aragových životopisů. Josef Fourier. Časopis pro pěstování mathematiky a fysiky, 1879, roč. 8, s. 49–59, 151–165, 237-247.
[2] Dějiny matematiky a fyziky v obrazech, sedmý soubor. Redigoval Jaroslav Folta. 1. vydání. Praha: Jednota československých matematiků a fyziků, 1989. ISBN 80–7015–012–2.
