holandský fyzik
Johannes Diderik van der Waals se narodil v Leidenu. Po ukončení základního vzdělání v Leidenu začal učit na základní škole. V letech 1862 – 1865 studoval univerzitu v Leidenu. Díky dosaženému vzdělání mohl vyučovat matematiku a fyziku na střední škole, od roku 1864 v Deventeru a od roku 1866 v Haagu. V roce 1873 obhájil doktorskou disertaci. V roce 1876 se stal profesorem fyziky na nově zřízené univerzitě v Amsterodamu. Zabýval se problémem spojitosti plynného a kapalného stavu látek. Našel vztah mezi tlakem, objemem a teplotou plynů a kapalin. Dokázal existenci sil, které působí na úrovni molekul, a které brání jejich oddělení. Důsledkem těchto sil je vnitřní tlak v kapalinách. Tyto síly jsou známy jako van der Waalsovy síly.
Johannes Diderik van der Waals.
Zdroj: commons.wikimedia.org. Public domain.
Na základě svých experimentů objasnil přechod z plynného do kapalného skupenství. Zformuloval tzv. van der Waalsovou rovnici platnou pro kapaliny i plyny, která vyjadřovala tuto změnu skupenství. Rovnice měla platnost pro kapaliny stejného složení. V roce 1890 publikoval novou rovnici, která byla platná pro binární dvoufázový systém. V roce 1893 publikoval hlavní koncepty své termodynamické teorie kapilarity. Předpokládal existenci pozvolné, následně velmi prudké, změny hustoty na rozhraní mezi kapalinou a párou. Za výzkum týkající se stavové rovnice plynů a kapalin byl v roce 1910 odměněn Nobelovou cenou za fyziku. Na jeho práci navázal jeho žák Heike Kamerling–Onnes, kterému pomohly při pokusech se zkapalněním helia. Johannes Diderik van der Waals zemřel v Amsterodamu.
Heike Kamerling–Onnes a Johannes van der Waals.
Zdroj: commons.wikimedia.org. Public domain.
Použité zdroje
[1] SODOMKA, L. Kronika Nobelových cen. 1. vydání. Praha: Knižní klub, 2004. ISBN 80–242–1058–4.
[2] WEINLICH, R. Laureáti Nobelovy ceny za fyziku. 1. vydání. Olomouc: ALDA, 1998. ISBN 80–85600–47–1.
