egyptský astronom, matematik, fyzik, optik a zeměpisec
Ptolemaios v letech 127 až 151 působil v Alexandrii. Na základě filozofických úvah Aristotela vybudoval geocentrický systém vesmíru. Pohyb planet vysvětloval na základě kruhových pohybů (epicyklů a deferentů).
Klaudios Ptolemaios.
Zdroj: commons.wikimedia.cz. Public domain.
Slunce nechal pohybovat po kružnici, ale výstředně umístěné. K ještě lepší shodě s pozorováním zavedl další kruh tzv. ekvant, po jehož obvodu se pohyboval střed deferentu. Model byl značně složitý. Obsahoval až 40 epicyklů. Porovnáním svých pozorování a pozorování svých předchůdců zjistil, že i sféra hvězd se mění. Východisko viděl v možnosti omezeného pohybu celé sféry hvězd (coelum firmanentum) v jakémsi kolíbání kolem dvou bodů na další sféře (coelum crystallinium). Na ní umístil další sféru – sféru prvního hybatele (primum mobile). Tento svět je ještě obklopen empyrovým nebem (empyreus), sídlem boha.
Ptolemaiova představa vesmíru.
Zdroj: Techmania Science Center. Autor: Magda Králová. Under Creative Commons.
Je autorem Megalé syntaxis (Velké sestavení) nebo arabsky Almagest, kterým na půldruhého tisíciletí shrnul astronomickou a hvězdářskou moudrost. Dílo bylo ve své době velmi vážené. Dokonce vydání jednoho exempláře bylo součástí mírové smlouvy mezi Kalifátem a Byzancí.
Klaudios Ptolemaios: Megalé syntaxis
Pro astronomické potřeby rovinul sférickou trigonometrii. Sestavil tabulky tětiv po půl stupni od nuly do devadesáti stupňů, něco jako náhražku za tehdy ještě neznámé tabulky logaritmů a goniometrických funkcí. Jeho hodnota pro Ludolfovo čísla byla 3 a 17/120, tedy asi 3,1416666 a od správné hodnoty se tedy lišila až na čtvrtém desetinném místě. Od Ptolemaia pochází několik dodnes používaných výrazů, např. při dělení kruhu a úhlů se používá partes minutae primae a partes minutae secundae (zmenšení prvního a druhého druhu).
Ptolemaiova představa vesmíru.
Zdroj: Techmania Science Center. Autor: Magda Králová. Under Creative Commons.
Zabýval se také kartografií. Začal určovat polohu míst na zemi zeměpisnou šířkou a délkou. Dílo Geografie je základním dílem matematického zeměpisu a kartografie. Zemi jako kouli dokázal několika způsoby zobrazit v rovině.
Zčásti se v latinském překladu dochovalo dílo Optiké prágmateiá, které shrnuje tehdy známé poznatky z optiky. Snažil se tu formulovat zákon lomu světla. Měřil experimentálně úhly mezi dopadajícím a lomeným paprskem na rozhraní vzduchu, vody a skla. Sestavil tabulky astronomické refrakce. Dokázal, že díky ní vidíme na obloze i hvězdy, které ještě nevyšly nebo již zapadly za obzor.
Použité zdroje
[1] COLERUS, E. Od Pythagory k Hilbertovi. Dějiny matematiky pro všechny. Přeložil J. Rey. 1. české vydání. Praha: Družstevní práce, 1941.
[2] JÁCHIM, F. Klaudios Ptolemaios a pohyby ve vesmíru. Matematika a fyzika ve škole, prosinec 1990, roč. 21, č. 4, s. 271–274.
[3] MECHLOVÁ, E. – SMYČEK, P. Dějiny předklasické fyziky. Ostrava: 1. vydání. Ostravská univerzita v Ostravě, 2003. ISBN 80–7042–964–X.
[4] ŠTEFL, V. Klaudios Ptolemaios. Školská fyzika, 4/2005
[5] Dějiny matematiky a fyziky v obrazech, čtvrtý soubor. Redigoval Jaroslav Folta. 1. vydání. Praha: Jednota československých matematiků a fyziků, 1989. ISBN 80–7015–012–2.
