francouzský chemik a fyzik
Antoine Laurent de Lavoisier se narodil v Paříži. Jeho táta byl prokurátor a máma mu zemřela, když byl ještě dítě. V deseti letech vstoupil na Mazarinovu kolej, studoval tu přírodní vědy, matematiku, šerm a tanec. Na nátlak rodiny začal studovat v Paříži právo. Současně navštěvoval i přírodovědné přednášky a kurzy, např. kurz elektřiny u abbé Nolleta
První úspěchy
V roce 1766 se Lavoisier přihlásil do konkurzu Academie des Sciences na osvětlení pařížských ulic a jeho návrh získal zlatou medaily. O dva roky později už byl Lavoisier členem Academie des Sciences a od roku 1785 i ředitelem. V této době se stal také členem Ferme génorale, Společnosti generálních nájemců daní (soukromá společnost, předchůdce dnešních daňových úřadů, měla za úkol vybírat nepřímé daně).
V roce 1771 se oženil s třináctiletou Marií–Anne Paulzeovou, dcerou jednoho ze svých kolegů z Ferme générale. Marie se brzy naučila anglicky a latinsky, osvojila si základy chemie. Stala se jeho překladatelkou, sekretářkou, laborantkou, ilustrátorkou apod.
V roce 1776 se rodina přestěhovala do Arsenalu nedaleko Bastily, kde Lavoisier vybudoval výzkumný ústav, na svou dobu zcela ojedinělý. Postupně tu shromáždil kolem 13 000 přístrojů – váhy, teploměry, barometry, manometry, hustoměry, kalorimetry apod. Jeho váhy zkonstruované na novém principu (vahadlo zavěšené na břitu) byly natolik přesné, že byly použity Komisí pro míry a váhy k definici prvního etalonu jednotky hmotnosti – kilogramu.
Chemické objevy
V roce 1774 Lavoisier nezávisle na jiných formuloval zákon zachování hmotnosti při chemických reakcích, podle kterého se nemění hmotnost látek vstupujících do reakce a vytvořených reakcí. Tento zákon jako první vyjádřil Michail Lomonosov v roce 1748 a v roce 1756 ho i experimentálně dokázal.
Lavoisier experimentálně dokázal, že látky se při spalování slučují s částí vzduchu, tím jejich hmotnost vzrůstá a objem vzduchu se zmenšuje, vzduch se stává nedýchatelným a přestává podporovat hoření. Takto potvrdil existenci kyslíku a vysvětlil podstatu hoření jako okysličování.
Dokázal, že voda vzniká okysličováním vodíku a oxid uhličitý jako sloučenina uhlíku a kyslíku. Tyto důkazy pomohly porazit flogistonovou teorii. Všechny svoje myšlenky shrnul v Traité elementaire de Chimie, présenté dans un ordre nouveau et d´aprés les découverés modernes z roku 1789. Na jeho práci později navázal třeba John Dalton a Joseph Gay–Lussac.
Teplo
Lavoisier při své práci používal spíš fyzikální měření než chemické reakce. Zabýval se i měřením tepla a tepelné roztažnosti pevných látek. Na této problematice spolupracoval s Pierrem Laplacem a společně zjistili, že při změně skupenství je látce potřeba dodat teplo.
Na základě těchto experimentů zkonstruovali první ledové kalorimetry. Měření tepla uvolňované v průběhu chemické reakce stačilo převést na nádobu zabudovanou do ledu a vhodně izolovanou od vnějšího prostředí. Množství rozpuštěného ledu pak bylo úměrné množství tepla vznikajícího při reakci.
Dýchání
Lavoisier studoval i dýchání. Zjistil, že pokusná zvířata umístěná do skleněného zvonu spotřebovávají kyslík a produkují oxid uhličitý a vydávají teplo. K experimentům použil i svého kolegu a zjistil, že spotřeba kyslíku stoupá při poklesu vnější teploty, fyzické námaze, a dokonce i při zažívání. Lavoisier také upřesnil úlohu pocení v životních procesech.
Společně s Claudem Bertholletem prokázali, že živá hmota je tvořena vodíkem, kyslíkem, uhlíkem a dusíkem – položili základy organické chemii. Lavoisier se také zasloužil o sjednocení francouzské chemické terminologie a o založení prvního francouzského chemického časopisu Les Annales de chimie.
Poprava
Za hrůzovlády ho revoluční tribunál dne 8. května 1794 odsoudil ke smrti gilotinou na základě vykonstruovaného obvinění proti všem členům Společnosti generálních nájemců daní. Byl obviněn ze zpronevěry, rozkrádání, zneužití pravomoci a podvodů. Soudní líčení trvalo pouhé dva dny. Byl shledán vinným z rozkrádání daní a vyloupení státní poklady, což mělo připravit francouzský národ o finanční prostředky nutné k boji proti despotům. Obviněn byl také za míchání vody a jiných škodlivin do tabáku.
Ještě téhož dne byl společně s dalšími 27 generálními nájemci daní dovezen ke gilotině a popraven. Joseph Lagrange tuto událost komentoval slovy: „Na to, aby padla tato (Lavoisierova) hlava, stačil kratičký okamžik. K tomu, aby se zrodila další podobná, nebude možná stačit ani sto let.“ [1]
Zdroj: commons.wikimedia.org. Public domain.
Použité zdroje
[1] SARTORI, E. Velikáni francouzské vědy. Přeložila E. Vergeinerová aj. Grospietsch. Praha: Agentura KRIGL, 2005. ISBN 80–86912–00–0.
[2] Dějiny matematiky a fyziky v obrazech, sedmý soubor. Redigoval Jaroslav Folta. 1. vydání. Praha: Jednota československých matematiků a fyziků, 1989. ISBN 80–7015–012–2.