britský astronom
Herschelovi pocházeli z Heršpic, nedaleko Slavkova a původně se jmenovali Jelínkovi. Jako protestanti nebyli na katolické Moravě vítaní, proto odešli do Saska, kde se z Jelínků stali Hirschly a později Herschely. Isaak Herschel, Carolinin otec, se původně vyučil zahradníkem, ale pro milovanou hudbu dobré místo opustit. Nakonec se usadil v Hannoveru, kde se oženil a měl deset dětí, z nichž zůstalo naživu šest. Od malička učil všechny své děti lásce k hudbě.
William Herschel.
Zdroj: commons.wikimedia.org. Public domain.
Z vojáka hudebníkem
V patnácti letech vstoupil William do vojenské služby ke stejnému pluku, kde sloužil i jeho otec a bratři. V roce 1755 přišel rozkaz, aby se pluk přesunul na celý rok do Anglie. V devatenácti pluk opustil a podruhé odešel do Anglie jako chudý kluk bez hlubších znalostí angličtiny, ale s velkým hudebním nadáním.
První tři roky byly těžké. Až ke konci třetího roku mu hrabě Darlington svěřil vycvičení vojenské kapely. Smlouva s hrabětem byla vždy jen na měsíc, a tak není divu, že William přijal nabídku varhaníka Millera, který byl jeho hrou unešen. Miller mu na dalších pět let zajistil koncerty a žáky.
Od roku 1765 byl varhaníkem v Halifaxu. O rok později získal místo vedoucího hudebního sboru v lázeňském městě Bath. V tomto kulturním a živém městě brzy získal pověst vynikajícího hudebníka, pořádal koncerty, řídil hudbu v divadle a stal se váženým učitelem. Jeho finanční situace se velmi zlepšila, a proto si mohl kupovat knihy a studovat.
Sestra Caroline Lucretia Herschel
Mezi jeho bathské povinnosti patřilo pořádání koncertů v době lázeňské sezóny. K tomu potřeboval spoluhráče. Často mu pomáhali bratři a od roku 1772 i sestra Caroline jako zpěvačka. Když přišla do Bathu, tak uměla jen přehrát lehčí skladby na housle, počítat, psát a číst.
Caroline Lucretia Herschel.
Zdroj: National Portrait Gallery, London. Autor: Joseph Brown. Under Creative Commons.
Dalekohledy
V době příjezdu Caroliny studoval William astronomické spisy a půjčil si 2,5 stop dlouhý zrcadlový dalekohled. Ten mu k jeho pozorování nestačil, ale cena většího dalekohledu byla pro něj nepřijatelná. Podařilo se mu získat zásobu forem, nástrojů, brusidel a nedoleštěných zrcadel a do výroby se pustil sám.
Byt Caroline a Williama se postupně proměnil v mechanickou dílnu. Brzy se mu podařilo vyrobit 5 stop dlouhý dalekohled dobré kvality, který zvětšoval 20krát a průměr měl 4,5 palce. Pokračoval s konstrukcí větších a větších dalekohledů. Všechny byly precizně vyrobené a velmi kvalitní.
Největší dalekohled, který spolu sestrojili, dokončili v roce 1789. Měl zrcadlo o průměru 122 cm a ohniskovou vzdáleností 12 m. Konstrukce takového obra se neobešla bez problémů. K odlití zrcadel musel vystavět novou pec, formy a vše ostatní. Vše probíhalo v době koncertní sezóny, takže Herschel odbíhal mezi výukou a koncerty do dílny zkontrolovat průběh prací. Po ukončení koncertní sezóny se rozhodl, že je správný čas k lití. Vše probíhalo podle plánu. Ve chvíli, kdy tavenina dosáhla nejvyšší teploty, pec praskla a nastala obrovská exploze. Při dalším pokusu se lití zdařilo, ale zrcadlo při ochlazení prasklo.
Herschelův dalekohled.
Zdroj: commons.wikimedia.org. Public domain.
Georgius sidus
Pomocí dalekohledů začal intenzivně prohledávat oblohu. Byl do práce tak zabraný, že o přestávkách v divadle odbíhal na střechu pozorovat. Celých deset let strávili oba sourozenci dny hudbou a noci pozorováním.
V roce 1781 v noci z třináctého na čtrnáctého března mezi desátou a jedenáctou hodinou pozoroval William Herschel oblohu 7 stop dlouhým dalekohledem se zvětšením 227krát. V souhvězdí Blíženců objevil neznámé těleso. Aby se přesvědčil, že se nejedná o hvězdu, měnil zvětšení dalekohledu. Průměr hvězd se nemění, kdežto Herschlem objevené těleso svůj průměr měnilo.
William a Caroline Herschel.
Zdroj: commons.wikimedia.org. Public domain.
Během dalších dní pozoroval také a zjistil, že poloha objektu se malinko mění. Těleso považoval za kometu – ještě bez typického ohonu. Dne 26. dubna 1781 svůj objev oznámil Royal Society. Okamžitě se rozběhlo celoevropské pozorování a výpočty drah. Pierre Laplace dokázal, že těleso nemá parabolickou dráhu a že není kometou, že se pohybuje po kruhové dráze a že je planetou ve vzdálenosti 19krát větší než je Země od Slunce.
Herschel novou planetu nazval Georgius sidus – Hvězda (krále) Jiřího. Název se neujal, krátkou dobu ji astronomové nazývali Herschel a nakonec nový název URANUS navrhl ředitel berlínské hvězdárny Bode. Teprve později se zjistilo, že Uran už byl před Herschelem pozorován několikrát, poprvé údajně roku 1690 Johnem Flamsteedem a v roce 1756 Tobiasem Mayerem.
Z hudebníka astronomem
V roce 1781 se William stal členem Royal Society. O rok později byl pozván králem do Londýna a na Greenwichskou hvězdárnu. Herschel chtěl porovnat kvalitu svého přístroje s tamními. Zaznamenal velký úspěch. Na hvězdárně se nenašel přístroj, který by mohl Herschlovu konkurovat.
Několikrát byl na návštěvě u dvora a s králem pozoroval. Ten byl tak nadšený astronomickými jevy, že mu nabídl roční plat a místo královského astronoma. Herschel se se svou sestrou odstěhoval do Datchet a později do Slough nedaleko Windsoru. Okamžitě se pustili do rekonstrukce domu a přípravy dílen.
Stále pokračoval v pátrání po dalších planetách, bohužel bez výsledku. Sice zpočátku doufal, že objevil další novou planetu, ale ukázalo se, že jde o mlhoviny. Své mlhoviny, které mu připomínaly první obrázek Uranu nazval mlhovinami planetárními. V roce 1783 předložil Royal Society studii o pohybu sluneční soustavy. Na základě metody Tobiase Mayera analyzoval pohyb mnoha hvězd a zjistil, že i samotné Slunce a spolu s ním i celá sluneční soustava se pohybuje a to směrem k souhvězdí Herkula.
William Herschel v roce 1785.
Zdroj: National Portrait Gallery, London. Autor: Lemuel Francis Abbott. Under Creative Commons.
Astronomické objevy
Ve stejném roce uveřejnil přehlídku hvězd až do 7 velikosti a katalog dvojhvězd. Objevil i vícenásobné systémy. V roce 1787 objevil ještě dva Uranovy měsíce a dva Saturnovy měsíce. V roce 1796 předložil Royal Society seznam hvězd s proměnnou jasností. Předpokládal, že se hvězdy otáčí okolo své osy, a že v různých částech povrchu mají různou svítivost. Vymyslel název pro malé objekty sluneční soustavy, které byly objeveny na počátku 18. století – asteroidy.
Věnoval se i pozorování planet a Slunce. Načrtl první mapu povrchu Marsu, poznal, že bílé polární skvrny na Marsu vznikají díky klimatickým jevům, pozoroval tenký Saturnův prstenec. Navrhl metodu pozorování Slunce dalekohledem, pozoroval podrobnosti na povrchu Slunce a zjistil periodicitu vzniku slunečních skvrn. Už v roce 1798 (20 let před Josephem Fraunhofferem) pozoroval hvězdy skrz hranol a zjistil, že jejich spektrum se liší od slunečního.
Rodina
Dne 8. května roku 1788 byl William Herschel povýšen do šlechtického stavu, až v roce 1792 (v 54 letech) se William oženil s mladou vdovou Mary Pitt Baldwinovou a narodil se jim syn John. V roce 1793 přijal Hirschel britské občanství a jméno William Herschel. Syn John pokračoval v otcově práci, rozšířil otcovy katalogy při pobytu a pozorování v jižní Africe, byl průkopníkem fotografie (vymyslel termíny pozitiv a negativ). Proslavil se i Johnův syn William James Herschel, když při pobytu v Bengálsku objevil daktyloskopii.
Od roku 1818 byl William stále více nemocný. Pozorování přenechal svému synovi Johnovi a sestře Caroline. Sám se věnoval korektuře a dopracování svých spisů. Jeho obří dalekohled dožil s ním, protože nebyl nikdo, kdo by ho pravidelně leštil. Zemřel 25. srpna 1822 ve věku 84 let. Je pochován v kostelíku v Upton u Windsdoru.
Zdroj: commons.wikimedia.org. Public domain.
Použité zdroje
[1] HOSKIN, M. Karolína Herschelová. Žena, která objevila kometu. 1. vydání. Praha: Academia, 2006. ISBN 80–200–1468–3.
[2] PEREL, J. G. Dějiny představ o vesmíru. Praha: Nakladatelství politické literatury, 1964. ISBN 25–032–64.
[3] STRACHOŇ, J a ZÍKOVÁ, H. Coelorum perrupit claustra. Kosmické rozhledy (Z říše hvězd), 2002, roč. 40, č. 2, s. 19–21.
[4] ŠAFAŘÍKOVÁ, P. William Herschel a jeho sestra Karolina. 2. vydání. Knihovna přátel oblohy, svazek 1, 1925.
[5] ŠMÍDOVÁ, A. Něžmá astronomie. Povětroň, 2005, roč. 13, č. 3, s. 12–14.
[6] William Frederick Herschel [online]. [cit. 2008–13–6]. URL: <http://vademecum.hvezdarna.cz/new/pdf/08–1–65.pdf>.
