francouzská matematička
Marie-Sophie Germain se narodila v Paříži jako druhá ze tří dcer. Její táta Ambroise-Francois Germain obchodoval s hedvábím a její máma Marie Madeleine pečovala o děti. Sophie měla dvě sestry. Obě se k radosti obou rodičů dobře vdaly, pouze Sophie zůstala svobodná..
Cesta k matematice
V době Francouzské revoluce se nesmělo vycházet ven, a tak si Sophie na tátovu radu krátila čas čtením jeho knih. Prý ji velmi zaujal příběh o Archimédovi, který byl ve chvíli své smrti zabraný do studia geometrického problému.
Sophie na nejdřív studovala matematiku a geometrii z francouzských knih, později se naučila latinsky a řecky natolik dobře, že mohla číst díla antických klasiků v originále. Rodiče doufali, že je to jen krátkodobá záliba, a nesouhlasili s jejím dalším studiem. Sophie se ale do matematiky zamilovala a studovala knížky i v noci. Když na to rodiče přišli, tak jí vzali i svíčky. Sophii to neodradilo a nakonec rodiče přesvědčila o své životní zálibě a zbytek života prožila v jejich domě s otcovou fïnanční podporou.
Studium
Sophie si dokonce našla způsob, jak studovat na tehdy nově založené technické škole École Polytechnique vyhrazené pouze pro muže. Studovala z poznámek ostatních studentů a konzultace vedla, jak bylo na tehdejší dobu obvyklé, korespondenčně. Pro jistotu se podepisovala mužským pseudonymem M. LeBlanc.
Kromě otázek posílala profesorům i své původní připomínky. Joseph Lagrange byl tak ohromen dopisy neznámého M. LeBlanca, že ho/ji požádal o schůzku. Germain byla tak nucena odhalit svou pravou identitu. Lagrange byl překvapen, ale i tak se stal jejím rádcem a přítelem. Lagrange a Karl Gauss ji pak podle svých možností dál podporovali.
Teorie čísel
Prvním oborem Sophiina zájmu byla teorie čísel. Mimo jiné se snažila najít důkaz Velké Fermatovy věty. Ačkoli její návrh důkazu nevedl ke konečnému řešení problému, byl to největší průlom provedený na toto téma až do roku 1960. V roce 1808 s teorií čísel náhle skončila, protože její korespondenční rádce Karl Gauss přijal místo ředitele göttingenské hvězdárny a zaměřil se spíš na astronomii.
Chladniho obrazce
I Sophie hledala nové téma. Zaujala ji aplikace matematiky ve fyzice, konkrétně experimenty Ernsta Chladniho s chvěním desek. Aby kmity desky zviditelnil, posypal ji vrstvičkou jemného písku. Podélné kmity vyvolané chvěním desek vedly ke vzniku charakteristických obrazců (dnes nazývané Chladniho obrazce). Sophie Germain se snažila vznik Chladniho obrazců matematicky popsat, a proto vypracovala matematickou teorii chvění elastických desek.
Téma to bylo natolik náročné, že pařížská Akademie věd vypsala v roce 1811 na řešení tohoto problému zvláštní cenu. Sophie Germain se jako jediná do soutěže přihlásila, samozřejmě anonymně. Komise dvakrát její výsledek zpochybnila. Do třetice se to podařilo a v lednu 1816 měla získat cenu na slavnostním ceremoniálu. Raději se ale nezúčastnila, bála se závisti.
Udělení ceny ji okamžitě katapultovalo do řad významných matematiků. Pařížská Académie des Sciences ji umožnila stát se první ženou, která se mohla účastnit jejího zasedání. Některými svými kolegy byla přijata (např. Jean Fourier souhlasil, aby byla přítomná na zasedání Académie des Sciences), ale jiní ji považovali za nedouka (např. Siméon Poisson nebo Pierre Laplace). Žena pro ně byla ve světě vědy vetřelcem.
Sophie Germain celou problematiku uzavřela v roce 1821 vydáním spisu Recherches sur la théorie des surfaces elastiques. Spis se stal základem při studiu užité matematiky, matematické fyziky, teorie akustiky a elasticity.
Sophie Germain se dožila pouhých pětapadesáti let. Zemřela na rakovinu prsu 27. června 1831 v Paříži. Posmrtně byla vydána její filozofická esej, kterou pochválil August Compte. Bohužel však nestihla převzít diplom čestného doktora z univerzity v Göttingen, na jehož udělení ji navrhl Gauss.
Použité zdroje
[1] KRAUS, I. Příběhy učených žen: životní osudy žen, které významně ovlivnily vývoj exaktních věd, především fyziky, matematiky a chemie. 1. vyd. Praha: Prometheus, 2005, 166 s. ISBN 80-719-6308-9.
[2] EUROPEAN COMMISSION, Directorate-General for Research a [forew. Janez POTOČNIK]. Women in science. Luxembourg: Office for Official Publications of the European Communities, 2009. ISBN 978-927-9114-861.