švýcarský matematik a fyzik
Jocob Bernoulli byl nejstarším synem obchodníka Nicolause Bernoulliho, zakladatele rodu matematiků a fyziků. Podle přání svého otce se měl stát knězem, šel proto studovat filozofii a teologii. Víc ho ale bavila matematika, fyzika a astronomie. Během studia často cestoval a pobýval třeba v Ženevě a Paříži, Nizozemí a Anglii, kde si vytvořil řadu kontaktů s předními přírodovědci, třeba Robertem Boylem a Robertem Hookem. Od roku 1683 Jacob Bernoulli přednášel experimentální fyziku v Basileji a v roce 1687 se zde stal profesorem matematiky.
Jeho první práce z roku 1682 se týkala komet, ale ještě obsahuje řadu nesprávných představ. Spolu se svým bratrem Johannem položil základy diferenciálního a integrálního počtu. V letech 1684 až 1686 napsal čtyři články o logice, jeden o pravděpodobnosti a spolu s německým učencem Gottfriedem Leibnitzem zavedl v této oblasti terminologii.
Posmrtně, v roce 1713, byla vydána jeho práce Ars conjectandi (Umění předpokládat), kterou nedokončil. Kniha se zabývá pravděpodobností a logikou, je tu zmínka o zákonu velkých čísel, vlastnostech čísel později nazvaných Bernoulliho čísla.
V letech 1689 až 1704 se zabýval teorií řad, publikoval důkaz divergence harmonické řady, využíval mocninné řady k výpočtům délek křivek a obsahů ploch. Od roku 1690 řešil problémy mechaniky v gravitačním poli pomocí diferenciálních rovnic, určoval dráhy s konstantním spádem, tvary elastických nosníků, zavěšených lan. Na jaře roku 1692 objevil a o dva roky později publikoval "zlatou větu" – vzorec pro poloměr křivosti v bodě křivky. Stal se také průkopníkem variačního počtu rozvinutého o půl století později Leonhardem Eulerem.
Použité zdroje
[1] TESAŘÍK, B. Pojem integrál zavedl švýcarský matematik Jacob Bernoulli. Matematika Fyzika Informatika: časopis pro výuku na základních a středních školách, květen 2005, roč. 12, č. 9, s. 572–573. ISSN 1210–1761.
[2] Dějiny matematiky a fyziky v obrazech, pátý soubor. Redigoval Jaroslav Folta. 1. vydání. Praha: Jednota československých matematiků a fyziků, 1989. ISBN 80–7015–012–2.
[3] Encyklopedická edice, listy, fyzici. ISBN 80–860–44–05–X.