Zdrojem energie Země je Slunce a vnitřní procesy (v zemské kůře jsou to rozpady radioaktivních látek). Jako projevy geotermální energie se označují erupce sopek a gejzírů, parní výrony nebo horké prameny. Geotermální energie se řadí do obnovitelných zdrojů energie – nemusí to tak být vždy, jelikož některá ložiska, z nichž se geotermální energie čerpá, mají zásobu jen na několik desítek let. Tuto energii lze využít jako zdroj tepelné i elektrické energie.
Geotermální elektrárna Nesjavellir v Grónsku.
Zdroj: commons.wikimedia.org. Under Creative Commons.
Geotermální energii můžeme rozdělit do tří skupin, z nichž každá má jiný způsob využití.
|
nízkoteplotní zdroj |
< 150 °C |
vytápění budov a pro využití tepelných čerpadel |
|
středněteplotní zdroj |
150 °C – 200 °C |
vytápění budov a výroba elektřiny |
|
vysokoteplotní zdroj |
> 200 °C |
výroba elektrické energie |
Tato energie se v dnešní době využívá například na Islandu, hlavně k vytápění domů, skleníků, bazénů apod. Mezi další země, které ve větší míře využívají geotermální energii patří USA, Velká Británie, Francie, Švýcarsko, Německo a Nový Zéland. V České republice se tento druh energie využívá především v Ústí nad Labem pro vytápění zoologické zahrady a k vytápění plaveckých bazénů.
Vzhledem ke špatné tepelné vodivosti hornin, se teplo vzniklé uvnitř Země dostává k povrchu jen těžko. V určité hloubce pod povrchem zmizí rozdíly mezi denní, měsíční nebo roční změnou teploty na povrchu. V našich zeměpisných šířkách je to pro denní teploty asi jeden metr, pro měsíční změny asi tři metry a pro roční změny teploty asi 25 metrů. Proto v jeskyních nebo hlubokých sklepech je teplota po celý rok stálá. Pro zajímavost na rovníku se stejná hladina pohybuje v hloubce několika metrů, na Sibiři je to pak až 125 m.
