Přenos energie z jednoho oscilačního obvodu do druhého oscilačního obvodu lze provést pomocí elektromagnetické vazby mezi oscilačními obvody. Takovéto oscilační obvody označujeme jako vázané obvody. Obvod, kde jsou udržovány netlumené oscilace označujeme jako oscilátor, kdežto druhý obvod, v němž jsou oscilace vynuceny pomocí vazby, nazýváme rezonátor. Existují tři druhy vazeb mezi oscilačními obvody – indukční, kapacitní a galvanická. Indukční vazba se realizuje pomocí magnetických polí, kdy mezi cívkami obou oscilačních obvodů existuje vzájemná indukčnost. Kapacitní vazba je zprostředkována elektrickým polem vazebního kondenzátoru. Málo obvyklá galvanická vazba se uskutečňuje pomocí rezistoru, který spojuje oba oscilační obvody.
Vázané obvody.
Zdroj: Techmania Science Center. Autor: Magda Králová. Under Creative Commons.
Přenos energie z oscilátoru do rezonátoru je maximální, pokud jsou rezonanční frekvence stejné, tzn. jestliže platí
Kde L1, C1 jsou parametry oscilátoru a L2, C2 jsou parametry rezonátoru. Jestliže se hodnoty liší jen o málo, pak vázané obvody mohou snadno přenášet určité pásmo kmitočtů v okolí obou rezonančních kmitočtů a vznikne tzv. pásmová propusť.
Je–li rezonátor naladěn na stejnou frekvenci jako oscilátor, pak se příjem elektromagnetických vln projeví drobnými jiskřičkami v jiskřišti. Obecně můžeme příjem elektromagnetických vln detekovat např. pomocí historického Branlyho kohereru (obsahuje kovové piliny mezi dvěma kovovými destičkami), krystalového detektoru nebo audionu.
