francouzský matematik a astronom
Jean Baptiste Biot se narodil v Paříži. Studoval Ecole Polytechnique, a v té době studia se zúčastnil Velké francouzské revoluce – povstání royalistů, které Napoleon potlačil. Za to si krátký čas pobyl i v zajetí. Na přímluvu jeho učitele Gasparda Monge ho pustili. Biot vystoupil dokonce proti Napoleonově snaze využít Institut de France pro vojenské a politické účely. Po dokončení studia se stal profesorem na střední škole v Beauvais. Ve stejné době pomohl s korekturou Nebeské mechaniky Pierru Laplaceovi. Na jeho přímluvu se stal roku 1800 profesorem matematiky a fyziky na Collége de France v Paříži. V roce 1809 se stal profesorem na Sorbonně.
Odvážné experimenty
V roce 1803 Jean Biot zkoumal „kameny spadlé z nebe“ z L´Aigle a přesvědčil ostatní skeptické vědce o existenci meteoritů. Ve stejném roce se stal řádným členem francouzské Académie des Sciences. Další rok podnikl společně s Josephem Gay–Lussacem lety balonem. Vystoupali do výšky až 7 km a zkoumali intenzitu magnetického pole, složení vzduchu a prováděli další pokusy a pozorování (např. s živými zvířaty, která vezli).
Odvození metru
V roce 1806 se Biot stal zaměstnancem Úřadu pro míry a společně s Francois Aragem se zúčastnil expedice do Španělska, kde pokračovali v měření délky poledníku mezi Dunkerquem a Barcelonou. Jejich desetileté přátelství nakonec rozdělila částicová a vlnová teorie světla. Biot byl zastáncem částic, kdežto Arago byl jedním z prvních, kdo podporovali novou Huygensovu vlnovou teorii.
Zkoumání světla a elektřiny
V roce 1820 se Biot podílel na odvození Biot–Savartova zákona, udávajícího intenzitu magnetického pole vzbuzeného vodičem, kterým protéká elektrický proud. Biot také studoval polarizaci a dvojlom světla. V roce 1815 pracoval s roztoky organických sloučenin, zpozoroval, že některé otáčejí rovinu polarizovaného světla ve směru hodinových ručiček a jiné zase naopak. Jako příčinu tohoto jevu navrhl různou stavbu molekul. V roce 1835 ukázal, že hydrolýzu cukru je možno pozorovat právě pomocí změn v otáčení roviny polarizovaného světla. Položil tak základy polarimetrie.
Jean Biot napsal téměř 300 prací, z toho řadu učebnic. Byl zvolen členem Royal Society, v roce 1840 vyznamenán Rumfordovou medailí a v roce 1849 Řádem čestné legie. Rozvíjel teorii kuželoseček a kvadrik, v roce 1802 vydal Essai de géométrie analytique, první učebnici analytické geometrie. Studoval egyptské, chaldejské, indické a čínské hvězdářství.
Zdroj: commons.wikimedia.org. Public domain.
Použité zdroje
[1] BOREC, T. Dobrý den, pane Ampére. 1. vydání. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1980. ISBN 14–031–81.
[2] DVOŘÁK, L. Dvě stě let od narození J. B. Biota. Matematika a fyzika ve škole, duben 1974, roč. 4, č. 8, s. 626–627.
[3] TESAŘÍK, B. Ze zlatého věku francouzské fyziky: Jean–Baptiste Biot. Matematika Fyzika Informatika: časopis pro výuku na základních a středních školách, duben 2012, roč. 21, č. 8. s. 506–508. ISSN 1210–1761.
[4] Dějiny matematiky a fyziky v obrazech, sedmý soubor. Redigoval Jaroslav Folta. 1. vydání. Praha: Jednota československých matematiků a fyziků, 1989. ISBN 80–7015–012–2.
[5] Encyklopedická edice, listy, matematici. ISBN 80–860–44–05–X.