norský matematik
Niels Henrik Abel se narodil na ostrově Finnöy v Norsku, kde byl jeho otec pastorem. Od třinácti let chodil společně s bratrem do školy v Oslu. Nejdřív školu nesnášel, ale když nastoupil mladý učitel B. M. Holmboe, který vedl cvičení z matematiky, tak si školu docela oblíbil. Bylo to asi díky tomu, že jeho nový učitel objevil jeho matematický talent, dával mu speciální hodiny a půjčoval mu literaturu, hlavně od Leonharda Eulera, Josepha Lagrangea a Karla Gausse.
Niels Abel.
Zdroj: commons.wikimedia.org. Autor: Johan Gorbitz. Public domain.
Rovnice 5. stupně
Abel se zabýval řešitelností algebraických rovnic 5. stupně. Měl dojem, že objevil vzorec, který hledali matematici 300 let. Při studiu eliptických funkcí prověřil vzorce pro kořeny rovnic 5. stupně na dalších příkladech. Ale zjistil, že jeho řešení není správné.
Rok po smrti svého táty, začal Niels studovat na univerzitě. Měl ale dalších šest sourozenců, a proto byl bez peněz. Profesoři pro něj pořádali sbírky a střídavě ho ubytovávali ve svých rodinách. Od jednoho z nich dostal větší sumu peněz na pobyt v Kodani. Po návratu se znovu vrátil k problematice rovnic 5. stupně a předložil důkaz neřešitelnosti rovnic 5. a vyšších stupňů pomocí odmocnin (v důkazu uplatnil myšlenky pozdější teorie grup). Jeho Mémoire sur les équations algébriques... (Rozprava o rovnicích...) vyšla francouzsky v roce 1824.
Cesta po Evropě
Díky dvouletému vládnímu stipendiu mohl odjet na zahraniční studijní pobyt. Nejprve se v Berlíně seznámil s A. Crellem, vydavatelem vědeckého časopisu. A už v prvním čísle zveřejnil Abel sedm svých příspěvků, později další. Jeho cesta pokračovala přes Prahu a Rakousko do severní Itálie a Paříže, kde pobyl půl roku.
Z cest posílal řadu dopisů, ve kterých líčil své dojmy. Během třídenního pobytu v Praze si prohlédl město, Hradčany, hrobku Tycha Brahe apod. Byl velkým milovníkem divadla, ale v Praze ho udivilo, že se v divadlech klobouky nechávají na hlavě. Překvapilo ho množství piva, které se v Praze konzumovalo na každém rohu. Ve Vídni se mu naopak divadlo velmi líbilo. Potkal se tu s astronomem Karlem Littrowem.
V roce 1826 dorazil do Paříže, ale tady se mu moc nedařilo. Jen těžko si tady získával pozornost, protože zde jeho německy psané články málokdo znal. Navíc se skoro nikdo nevěnoval stejné problematice. V Acedémie des Sciences předložil svůj spis o eliptických funkcích s názvem Výzkum všeobecných vlastností jedné velmi rozšířené třídy funkcí. Spis měl posoudit Cauchy ale v jeho velké pracovně se ztratil. Později se našel a vzbudil velkou pozornost, ale to už bylo pozdě, protože Abel zemřel.
Při cestě z Paříže do Berlína se poprvé u Abela objevily příznaky tuberkulózy. Do Berlína přijel 10. ledna 1827 a na začátku následujícího roku se vrátil do Norska, kde žil ve špatných podmínkách. V posledních dnech svého krátkého života rychle pracoval na oblastech vyšší matematiky. V pouhých 27 letech u přátel ve Frolandu zemřel. Abel neměl nikdy trvalé zaměstnání (kromě krátkodobých záskoků), dva dny po jeho smrti berlínský přítel A. Crelle poslal Abelovi zprávu, že získal profesorské místo v Berlíně.
Zdroj: commons.wikimedia.org. Public domain.
Použité zdroje
[1] ČERVENKA, L. Niels Henrik Abel. Rozhledy matematicko–fyzikální, 1926, roč. 5, s. 145–147.
[2] JEDINÁK, D. Niels Henrik Abel – krátky život, trvalá pamiatka. Matematika Fyzika Informatika: časopis pro výuku na základních a středních školách, září 2002, roč. 12, č. 2, s. 123–124. ISSN 1210–1761.
[3] Encyklopedická edice, listy, matematici. ISBN 80–860–44–05–X.
