český konstruktér
Ludvík Očenášek se narodil v Kříši u Radnic, v šesti letech se jeho rodina přestěhovala do Berku u Dolní Bělé, kde jeho otec pracoval jako správce dolů na vitriolové břidlice. Pak se přestěhovali na samotu Malenice, kde byl otevřen důl na železitý kyz a otec tam byl štajgrem. Ludvík se svými sourozenci chodil každý den několik kilometrů do školy v Dolní Bělé. Po smrti otce v roce 1888 se rodina přestěhovala do Prahy. Zde se Ludvík u firmy dr. Houdek a Hevert vyučil elektromechanikem a kromě toho studoval na střední průmyslové škole v Praze.
V roce 1897 se oženil s Pavlínou Tašnerovou z Písku, se kterou se seznámil během vojenské služby. Měli spolu tři děti. V roce 1898 založil v Praze Bubenči malou konstrukční dílnu, ve které se svými zaměstnanci experimentoval, zdokonaloval, vyvíjel a vynalézal. Dařilo se mu a jeho původně malá dílna se zanedlouho rozrostla a zaměstnávala až stovku zaměstnanců. V roce 1898 např. zkonstruoval první monocykl u nás (jednalo se o kolo s jedním velkým kolem, jezdec pak seděl uprostřed kola).
Po prvním legendárním letu bratří Wrightů se i Ludvík Očenášek pustil do konstrukce leteckého motoru a později i do stavby největšího letadla v Rakousku-Uhersku s rozpětím křídel dvanáct metrů. Zkoušky se odehrávaly i na Plzeňském letišti v letech 1911 a 1912. Ale nedopadly dobře. Bez Očenáškova vědomí si jeden z jeho techniků šel nedokončené letadlo vyzkoušet a havaroval. Letadlo bylo v troskách, nepoškozený zůstal pouze motor, který Očenášek daroval českému průkopníkovi letectví Evženu Čihákovi.
Ludvík Očenášek byl velkým vlastencem a chtěl přispět k porážce Rakouska-Uherska. Proto se zapojil do protirakouského odboje, na podzim 1918 zřídil odposlouchávací stanici na telefonní lince mezi generálními štáby Německa a Rakouska-Uherska. V roce 1915 předal plány raketového vzdušného torpéda francouzské rozvědce. Vzdušné torpédo bylo velmi úspěšné a používalo se na všech frontách. Právě konstrukce vzdušného torpéda ho v roce 1928 přivedla k raketám na tuhá paliva. Následující rok dokonce pozval do Prahy Hermanna Obertha, aby se s ním poradil. Očenášek viděl využití raket v dopravě pošty mezi městy, státy i kontinenty.
Ludvík Očenášek postavil sérii jednostupňových a dvoustupňových raket. První úspěšně odpálená raketa dosáhla výšky sedmnácti metrů. Konstrukce jeho raket nese specifické prvky, velkou řídící plochu, která pomáhala raketu za letu stabilizovat, a padáky, na kterých se rakety snášely k zemi. V březnu 1930 na Bílé hoře kousek za Prahou předvedl odpal osmi raket na tuhé pohonné látky, z nichž pouhé dvě zkončily nezdarem a z ostatních některé doletěly až do výšky 1,5 km. Jeho pokusy vzbudily velký ohlas i v zahraničí. Hlásili se mu dobrovolníci z celého světa na údajné lety na Měsíc. Očenášek však stále počítal s použitím raket k dopravě pošty na velké vzdálenosti. Ludvík Očenášek se tak zařadil mezi světové vynálezce, jeho pokusy byly daleko před ostatním světem. O jeho úspěchu informoval i newyorský deník Sun na první stránce pod titulem Nejnovější plán – pošta raketami.
Velké výdaje a čas, který věnoval raketám se podepsaly na jeho podnikání. Továrna Ludvíka Očenáška zkrachovala. Se zhoršující se politickou situací se Očenášek začal obávat zneužití jeho objevů pro válečné účely. Od veřejných praktických zkoušek proto přešel k teorii a tajným zkouškám. V tuto dobu se mu podařilo úspěšně vypustit vícestupňovou raketu, která doletěla do rekordní výšky 2,5 km.
Během druhé světové války oficiálně nepracoval, tajně připravoval protitankovou střelu, jejíž plány se po mnoha komplikacích podařilo předat do Londýna. Plány se však během cesty ztratily a k realizaci nedošlo. Na konci války se zúčastnil pražského povstání, ale byl střepinami granátu zraněn. Po skončení druhé světové války odmítl spolupracovat s komunistickou armádou, a proto zažil pronásledování komunistickým režimem. Po druhé mrtvici 10. srpna 1949 zemřel na svém letním bytě v Dažni.
Jméno Ludvíka Očenáška je uvedeno mezi stovkou nejvýznamnějších raketových vizionářů, průkopníků a konstruktérů v síni slávy Muzea historie výzkumu vesmíru v Novém Mexiku v USA.
Použité zdroje
[1] PACNER, K. Češi v kosmu. Praha: Academia, 2011. ISBN 978-80-200-2033-8.
[2] ŽALOUDEK, F. Ludvík Očenášek …byl jen jeden… [online]. [cit. 2017–03–24]
URL: <locenasek.webnode.cz>.