německá matematička
Ženy ve vědě to měly těžké
Emmy už jako malá okouzlovala všechny dospělé svým talentem pro řešení hádanek. V letech 1889 až 1897 vystudovala Vyšší dívčí školu v Erlangenu. Složila zkoušky z francouzštiny a angličtiny a stala se aprobovanou učitelkou obou jazyků na bavorských dívčích školách. Jak bylo v té době zvykem, tak ji matka učila vařit, uklízet a hrát na klavír.
Emmy si zvolila na tehdejší dobu neobvyklou životní dráhu. Chtěla se stát matematičkou. Jenomže v té době v Německu neexistovalo gymnázium, kde by mohla složit maturitní zkoušku žena. Ani vysoké školy nepřijímaly ženy, proto většinou studovaly neoficiálně. Mohly od každého přednášejícího získat souhlas a navštěvovat jeho přednášky jen jako hostující posluchačky. Vykonání zkoušky pak mohl, ale také nemusel povolit.
V roce 1903 složila Emmy maturitní zkoušku jako soukromý student na Královském reálném gymnáziu v Norimberku, ale na univerzitu mohla zatím jen neoficiálně. Poslouchala přednášky z historie, matematiky a fyziky. Naštěstí v ten stejný rok bylo už konečně ženám povoleno studovat na bavorských univerzitách.
Ve školním roce 1903/1904 se Emmy zapsala už oficiálně ke studiu na univerzitě v Göttingenu. Jejími učiteli byli Otto Blumenthal, Felix Klein, David Hilbert, Hermann Minkowski, Karl Schwarzschild a další. Po nemoci odešla zpět do Erlangen, kde ve studiu pokračovala (v ten rok studovaly na univerzitě jen dvě ženy). V roce 1907 získala pod vedením Paula Gordana doktorát a nejvyšší ocenění z matematiky za práci z algebry.
Emmy chtěla pokračovat v práci matematičky, jenže univerzita v Erlangenu měla postavenou politiku proti ženám-profesorům. Proto se rozhodla, že bude pomáhat zadarmo otci na Matematickém institutu v Erlangenu. Když byl nemocný, tak pod dohledem doktorandů přednášela. Pracovala i na výzkumu, publikovala několik článků a její reputace rychle rostla: v roce 1908 byla zvolena do Circolo Matematico di Palermo, v roce 1909 se stala členem Německého matematického spolku. Byla pozvána na výroční setkání společnosti v Salcburku, kde dokonce jako první žena měla přednášku. V roce 1913 učila ve Vídni. Nadále byla v kontaktu se svými učiteli z Göttingen a na řadě problémů s nimi spolupracovala.
Úspěšná matematička
Po skončení 1. světové války Hilbert a Klein pracovali na obecné teorii relativity Alberta Einsteina. K práci přizvali i Emmy Noether, ale její přijetí museli oba matematikové tvrdě vybojovat s vedením univerzity i ostatními profesory. V roce 1918 dokázala dva základní teorémy platné v obecné teorii relativity i ve fyzice elementárních částic. Jeden z nich je i dnes známý jako „teorém Noetherové“.
I přes tyto úspěchy stále nemohla učit. Nakonec se po dlouhých bojích v roce 1922 stala „výpomocným profesorem bez funkčního období v úřadě“ a začala dostávat i malou mzdu. Své studenty podporovala v práci, za každého počasí s nimi chodila na procházky a dělila se s nimi o své myšlenky. Shromáždila okolo sebe několik studentů známých jako „chlapci Noetherové“. Tito studenti cestovali třeba až z Ruska, aby u ní mohli studovat. Emmy Noether byla vřelá osoba, která se plně o své studenty starala. Považovala své studenty za svou rodinu a byla vždy ochotná naslouchat jejich problémům. Emmyin učební styl bylo velmi složité sledovat, ale ti, kteří ho pochopili, se stali věrnými přívrženci. Její učební metoda vedla studenty k tomu, aby přicházeli s vlastními nápady. Mnozí vytrvali a sami se stali velkými matematiky.
Během své kariéry přednášela v Moskvě, Frankfurtu, Praze i v Princetonu. Odborný přínos Emmy Noether ocenil Albert Einstein slovy: “Podle úsudku uznávaných žijících matematiků byla Emmy Noether nejgeniálnějším tvořivým duchem mezi ženami od doby, kdy jim bylo umožněno vyšší vzdělání. V říši algebry, kde se nejnadanější matematikové po století snažili proniknout dopředu, odkryla metody, které mají netušený význam pro rozvoj matematiky současné doby.“
V roce 1933 pro svůj židovský původ odešla do USA, kde vyučovala na ženské koleji univerzity v Bryn Mawr v Pensylvánii, kde brzy po těžké operaci zemřela. Její smrt byla překvapením pro každého. O operaci nádoru na děloze nikomu neřekla a podstoupila ji během kolejních prázdnin. Zemřela během nebo krátce po operaci na pooperační infekci. Nikdy se nevdala, v USA neměla žádné příbuzné. Byla pohřbena v klášteře Thomas Great Hall v kampusu Bryn Mawr.
Použité zdroje
[1] JEDINÁK, D. Emmy Noetherová – život pre matematiku. Matematika a fyzika ve škole, duben 1989, roč. 20, č. 8, s. 536–538.
[2] KOŘÍNEK, V. Emmy Noetherová. Časopis pro pěstování mathematiky a fysiky, 1936, roč. 65, s. D1–D6.
[3] KRAUS, I. Příběhy učených žen: životní osudy žen, které významně ovlivnily vývoj exaktních věd, především fyziky, matematiky a chemie. 1. vyd. Praha: Prometheus, 2005, 166 s. ISBN 80-719-6308-9.
[4] EUROPEAN COMMISSION, Directorate-General for Research a [forew. Janez POTOČNIK]. Women in science. Luxembourg: Office for Official Publications of the European Communities, 2009. ISBN 978-927-9114-861.