německý fyzik
Philipp Eduard Anton von Lenard se narodil v Bratislavě a tady až do osmnácti let žil. Ve třech letech mu zemřela matka a o Philippa se starala její sestra, kterou si otec vzal. Do devíti let měl domácího učitele, pak ho rodiče zapsali na církevní školu při Dómu Sv. Martina. Zřejmě zde získal velmi dobré základy geometrie a chemie.
Studium
Od podzimu 1876 začal chodit do páté třídy bratislavské reálky, kde v roce 1880 odmaturoval s vynikajícími výsledky. Otec Philippa Lenarda měl dobře zaběhlý obchod s vínem, a tak čekal, že ho syn po něm převezme. Proto po maturitě Philipp nastoupil na vysokou školu technickou ve Vídni a na univerzitu v Budapešti, kde se specializoval na chemii vína.
Lenarda ale více lákala fyzika. Odešel na univerzity do Berlína k Hermannu Helmholtzovi a do Heidelbergu k Robertu Bunsenovi. V Heidelbergu v roce 1886 promoval a na tři roky tu zůstal jako asistent. Krátkou dobu byl i v Anglii, ale vrátil se velmi zklamaný, protože na něj Angličani neudělali příliš vřelý dojem.
Katodové paprsky
Po anglickém výletu působil v letech 1891 až 1894 jako asistent Heinricha Hertze v Bonně. Philipp Lenard svými pokusy s katodovými paprsky navázal na práci Williama Crookse. Jako prvnímu se mu podařilo pozorovat tyto paprsky i mimo výbojové trubice. Použil k tomu tenkou hliníkovou folii, kterou oddělil prostor trubice od venkovního prostoru (tzv. Lenardovo okénko).
Na základě těchto experimentů dospěl k závěru, že katodové záření tvoří částice daleko menší než molekuly (předběhl Josepha Johna Thomsona s myšlenkou elektronu), které se pohybují asi třetinovou rychlostí světla, vytvořil si představu samotného atomu, která se velmi podobala modelu atomu Ernsta Rutherforda, i když ji publikoval o několik let dříve.
Rentgenové záření
Katodové záření tvoří urychlené elektrony, které při dopadu na kov generují rentgenové záření. To ale ještě Lenard nevěděl, ale určitě při jeho experimentech na začátku 90. let vzniklo. Po Hertzově smrti v roce 1894 musel Lenard svoje experimenty přerušit, i když byl objevu paprsků X ze všech vědců nejblíže.
Wilhelm Röntgen napsal 4. května 1894 Lenardovi dopis, ve kterém ho žádal o hliníkovou folii. Lenard mu obratem odepsal, že s výrobci folie má špatné zkušenosti a poslal mu svoje dvě folie o tloušťce 0,005 mm. O rok později působil Lenard v Aachenu a dozvěděl se o Röntgenově objevu paprsků X. Tato zpráva Lenardem otřásla. I přes nespornou zásluhu na objevu nového záření se Röntgen nebyl ochoten s nikým o objev dělit. Získal první Nobelovu cenu, i když byl navržen Röntgen i Lenard. Lenard se Nobelovy ceny za fyziku dočkal v roce 1905, kdy mu byla udělena za práci o katodových paprscích.
V roce 1897 se Philipp Lenard v Heidelbergu oženil s Katharinou Schlehnerovou. Měli spolu dvě děti, dceru Ruth a syna Wernera. Ten v roce 1922 zemřel a pravděpodobně tato událost ovlivnila Lenardovy budoucí politické názory.
Fotoelektrický jev
V roce 1898 odešel Lenard do Kielu, kde vybudoval nový fyzikální ústav. Pracoval především na vysvětlení fotoelektrického jevu. Zjistil, že energie fotoelektronů závisí na frekvenci a nezávisí na intenzitě dopadajícího světla. Tato intenzita určuje jen počet elektronů uvolněných za jednotku času. Na jeho práce navázal i Albert Einstein.
Zpočátku, když v roce 1905 vydal Einstein svoji práci o fotoelektrickém jevu, si vzájemně projevovali svoje uznání. Einstein zastával moderní vysvětlení fotoelektrického jevu, kdežto Lenard se držel vysvětlení na základě klasické fyziky. V tuto chvíli se jejich vědecké názory rozešly a do jejich vztahu postupně zasahovaly Lenardovy politické a rasové názory.
Lenard versus Einstein
Jejich vztah se vyostřil v roce 1910 a týkal se platnosti teorie relativity. Lenard měl tehdy přednášku odmítající tuto teorii, Einstein zase Lenardovu přednášku označil za „takřka infantilní“. Následujících deset let se jejich spor nevyhrocoval, až roku 1920 Eintein v souvislosti s kampaní proti teorii relativity napsal: „Jako vysloveného protivníka teorie relativity mezi fyziky mezinárodního významu můžu jmenovat jen Lenarda...“.
Lenard v červnu 1922 před nadcházejícími oslavami Společnosti německých přírodovědců a lékařů v Lipsku zveřejnil Napomenutí německým přírodovědcům, které vyšlo jako předmluva k jeho knize o éteru. Opět napadl teorii relativity, kterou jako už několikrát předtím označil za hypotézu. Odteď se ve zvýšené míře dostávali do popředí i do vědecké práce jeho nacistické a rasistické názory a terminologie.
V září 1922 na konferenci o teorii relativity v Lipsku při zahajování nechal svými přívrženci rozdávat letáky, které obsahovaly stejné myšlenky jako jeho Napomenutí. Je samozřejmé, že Lenardovo chování silně pobouřilo jeho vědecké kolegy. Lenard marně protestoval proti udělení Nobelovy ceny za fyziku v roce 1921 Albertu Einsteinovi. Jeho snahy zdiskreditovat Einsteina ztroskotaly.
V roce 1924 navštívil Adolf Hitler a jeho sekretář Hess po projevu v Heidelbergu Lenarda v jeho bytě. Jejich rozhovor se týkal německého náboženského hnutí a Lenard tuto událost považoval za jednu z nejvýznamějších ve svém životě. Spor vyvrcholil Lenardovým článkem z 13. května 1933, ve kterém psal: „Relativistický Žid, kterého matematicky slátaná teorie se rozpadá na kousky, opustil Německo“.
Philipp Lenard zemřel v ústraní v Messelhausenu v roce 1947 ve věku 85 let.
Zdroj: www.einstein-website.de. Public domain.
Použité zdroje
[1] PÖSS, O. Premeny Filipa Lenarda. Pokroky matematiky fyziky & astronomie, roč. 37/1992, č. 1, s. 53–58. CS–ISSN 0032–2423.
[2] SODOMKA, L. Kronika Nobelových cen. 1. vydání. Praha: Knižní klub, 2004. ISBN 80–242–1058–4.
[3] ŠEBESTA, J. Bratislavský rodák Philipp Lenard. Československý časopis pro fyziku, 2014, č. 4, svazek 64, 247–253. ISSN 0009–0700.
[4] WEINLICH, R. Laureáti Nobelovy ceny za fyziku. 1. vydání. Olomouc: ALDA, 1998. ISBN 80–85600–47–1.