americká fyzička
Maria Goeppert se narodila v Katovicích (tehdy součást německého Pruska, nyní Polsko). V roce 1910 se její rodina přestěhovala do Göttingen v Dolním Sasku, kde se její otec stal profesorem pediatrie na městské univerzitě. Byl také ředitelem dětské nemocnice a založil denní stacionář pro děti, jejichž matky pracovaly. Miloval a také byl milován dětmi. Na znamení této oddanosti se rodina v roce 1920 v době hyperinflace snažila šetřit potraviny pro otcovu kliniku. Často večeřeli jen polévku z tuřínu a prasečích uší.
Maria Goeppert-Mayer.
Zdroj: commons.wikimedia.org. Public domain.
Maria byla jedináčkem, a protože byl její otec již šestou generací univerzitních profesorů, vedl Marii k tomu, aby se nestala jen ženou v domácnosti. I když to bylo pro danou dobu běžné. Později vzpomínala: „Od doby, kdy jsem byla velmi malé dítě, věděla jsem, že až vyrostu, tak získám vzdělání, které mi umožní získat takové zaměstnání, že se sama o sebe dokážu postarat a nebudu závislá na manželství.“
Na univerzitě
Maria Goeppert soukromě studovala na škole, která připravovala dívky na maturitní zkoušku. Jenže kvůli hyperinflaci v roce 1920 zůstaly všechny školy zavřené. Učitelé ale i nadále ve škole vyučovali, ovšem dobrovolně a zdarma. Proto mohla Maria v roce 1924 úspěšně složit maturitní zkoušku v Hannoveru a nastoupit na univerzitu v Göttingen, kde se jejími učiteli stali Enrico Fermi, Werner Heisenberg a Wolfgang Pauli, ale především Max Born, pod jehož vedením tvořila disertační práci.
Během studia se seznámila s americkým stipendistou Rockefellerovy nadace, chemikem Josephem Mayerem. Po smrti jejího otce se Mayer stal nájemníkem v jejich domě. Pracoval jako asistent Jamese Francka, který Marii považoval téměř za neteř. V roce 1930 získala doktorát, provdala se za Josepha a odešla s ním do USA. Později spolu měli dvě děti, dceru Marii Annu a syna Petra Conrada.
V USA
Maria přišla do USA bohužel v době ekonomické deprese, kdy většina univerzit nepřijímala nové zaměstnance. Naštěstí však měla velkou podporu od svého manžela, a proto si mohla dovolit pracovat na univerzitě Johna Hopkinse v Baltimoru jako dobrovolnice. Maria na toto období vzpomíná takto: „Pracovala jsem několik let bez nároku na odměnu jen pro zábavu a pro fyziku.“
V roce 1933, když se Adolf Hitler dostal k moci, získala Maria americké občanství. V dalších letech působila jako fyzik na některých amerických univerzitách. Během 2. světové války získala svoje vůbec první placené místo na Vysoké škole Sarah Lawrence pro ženy. Pracovala také na separaci izotopů uranu pod vedením Harolda Ureye v Strategic Alloy Metals Laboratory, která byla součástí projektu Manhattan.
Později působila na Columbijské univerzitě v New Yorku. V letech 1946 až 1951 byla stále neplacenou profesorkou fyziky v Ústavu pro jaderný výzkum na univerzitě v Chicagu. Jejími kolegy tu byl Edward Teller a Enrico Fermi.
Nový model atomového jádra
V roce 1948 začala Maria studovat jaderná magická čísla neboli protonová čísla vysoce stabilních izotopů 2, 8, 20, 28, 50..., která připomínají kvantová čísla obsazování hladin elektronů. Nezávisle na německém fyzikovi Hansi Jensenovi došla ke zcela nové představě o struktuře atomového jádra a o procesech, které probíhají v atomu. Podle této její teorie se jaderné částice pohybují po vlastních zkvantovaných drahách, které tvoří jakoby vnitřní povlak jádra. Mayerová se stala spolutvůrkyní nového modelu atomového jádra, podle kterého jsou částice v atomovém jádře uspořádány ve vrstvách, z nichž každá má určitou energii.
Marie Goeppert-Mayer v doprovodu krále Gustava Adolfa při udílení Nobelových cen v roce 1963.
Zdroj: commons.wikimedia.org. Public domain.
Za tyto objevy získala v roce 1963 společně s Hansem Jensenem Nobelovu cenu za fyziku. Po obdržení Nobelovy ceny přiznala, že: „Získaží cenu není ani z poloviny tak vzrušující, jako pracovat na ni.“
Od roku 1960 se Maria konečně stala řádnou profesorkou na Kalifornské univerzitě v La Jolle. V roce 1971 upadla Maria Goeppert-Mayer do komatu a 20. února 1972 zemřela. Po její smrti je každoročně předáváno ocenění s jejím jménem, a to mladým ženám, které se proslavily v oblasti fyziky.
Zdroj: commons.wikimedia.org. Public domain.
Použité zdroje
[1] KRAUS, I. Příběhy učených žen: životní osudy žen, které významně ovlivnily vývoj exaktních věd, především fyziky, matematiky a chemie. 1. vyd. Praha: Prometheus, 2005, 166 s. ISBN 80-719-6308-9.
[2] EUROPEAN COMMISSION, Directorate-General for Research a [forew. Janez POTOČNIK]. Women in science. Luxembourg: Office for Official Publications of the European Communities, 2009. ISBN 978-927-9114-861.
[3] SODOMKA, L. Kronika Nobelových cen. 1. vydání. Praha: Knižní klub, 2004. ISBN 80–242–1058–4.
[4] TESAŘÍK, B. Marie Goeppert–Mayerová: druhá žena, které byla udělena Nobelova cena za fyziku. Matematika Fyzika Informatika: časopis pro výuku na základních a středních školách, říjen 2006, roč. 16, č. 2, s. 125–126. ISSN 1210–1761.
[5] WEINLICH, R. Laureáti Nobelovy ceny za fyziku. 1. vydání. Olomouc: ALDA, 1998. ISBN 80–85600–47–1.
