francouzský astronom
Kolem roku 1780 objevil krásy astronomie a podařilo se mu přesvědčit svého zaměstnavatele, aby nechal postavit malou hvězdárnu podle vzoru Jérôma Lalanda. K němu totiž Delambre chodil na přednášky a později se stal dokonce i jeho asistentem a spolupracovníkem.
Pozorování přechodu Merkuru
Lalande na rok 1786 předpověděl přechod Merkuru přes sluneční kotouč. Jev ale nastal o 45 minut později, kdy už pozorování většina astronomů vzdala. Delambre a Charles Messier použili k předpovědi Halleyovy tabulky a jejich čas vyšel o hodinu a půl později než ve skutečnosti. Proto byli ve Francii jediní, kteří jev pozorovali. Delambre si po této zkušenosti dal za cíl zdokonalit tabulky.
Ucházel se úspěšně o cenu Academie des Sciences za obecnou teorii pohybu planet, vypsanou v roce 1790 s cílem zahrnout poruchy způsobené nedávno objeveným Uranem. Devět let pozoroval a na základě těchto dat vypočítal nové hodnoty tabulek. Jeho teorie byla odměněna ještě jednou cenou v roce 1792.
Měření metru
Hlavní náplní Delambrova života bylo druhé stupňové měření k definici metru jako délkové jednotky. Od roku 1792 byla měřena část poledníku mezi Dunkerque a Barcelonou. Delambre měřil severní část Rodez – Dunkerque a jižní část měřil Pierre Mechain.
Delambre měl největší potíže u Paříže. Během doby měření se v Paříži změnila vláda a Delambrovi přestal platit pas. V roce 1794 zakázal Výbor pro všeobecné blaho pokračovat v měření, ale za rok byl zákaz zase odvolán a Delambre byl jmenován zakládajícím členem Bureau des Longitudes (Úřad pro míry a váhy). V roce 1799 se mu podařilo práci dokončit a metr byl stanoven jako základní jednotka délky.
Po roce 1808 se Delambre přestěhoval do pařížského předměstí Saint Germain, zřídil si soukromou hvězdárnu a věnoval se výuce na Collége de France, psaní učebnic a kontrole Flamsteedova a Maskelynova astrometrického katalogu hvězd. K úvodu své knihy chtěl napsat kapitolu z historie astronomie, ale téma ho natolik zaujalo, že postupně do roku 1827 vydal šest dílů Historie astronomie.
Zdroj: commons.wikimedia.org. Public domain.
Použité zdroje
[1] Dějiny matematiky a fyziky v obrazech, sedmý soubor. Redigoval Jaroslav Folta. 1. vydání. Praha: Jednota československých matematiků a fyziků, 1989. ISBN 80–7015–012–2.