anglický fyzik německého původu
Max Born se narodil ve Wroclavi v rodině profesora anatomie a embryologie. Na základní škole ani na gymnáziu nijak nevynikal. Studoval na univerzitě v rodné Wroclawi, dále pak v Heidelbergu, Zürichu a Göttingenu. Zajímaly ho přednášky z matematiky od Davida Hilberta, Hermanna Minkowského, Felixe Kleina a z astronomie od Karla Schwarzschilda.
Max Born.
Zdroj: commons.wikimedia.org. Public domain.
V letech 1907 až 1908 pracoval u Josepha Johna Thomsona, v laboratoři u Alberta Michelsona, dále pak u Maxe Plancka a Otto Sterna. V roce 1921 získal místo profesora teoretické fyziky v Göttingenu, kde měl za spolupracovníky nebo žáky Enrica Fermiho, Paula Diraca, Roberta Oppenheimera, Edwarda Tellera, Eugena Wignera, Wolfganga Pauliho, Wernera Heisenberga, Igora Tamma, George Gamowa a další.
První práce z kvantové mechaniky
Max Born společně s Wernerem Heisenbergem a Pascualem Jordanem rozpracovali teoretické myšlenky Maxe Plancka, Louise de Broglieho a Bohrova kvantová pravidla a v roce 1925 zveřejnili základní myšlenky kvantové mechaniky.
V roce 1926 na základě vlnové mechaniky odvodil Born Rutherfordův vzorec rozptylu, kterým objasnil rozptyl částic alfa.
Max Born měl židovské kořeny, a tak musel v roce 1933 kvůli nastupujícímu fašismu opustit Německo. Odešel do Anglie jako vedoucí katedry teoretické fyziky v Cambridgi a od roku 1936 do Edinburgu. Několik měsíců pobýval v indickém Bangalore u Chandrasekhary Venkaty Ramana. Jako jeden z mála teoretických fyziků se neúčastnil amerického projektu Manhattan na vývoj atomové bomby. Vždy vystupoval jako ostrý kritik zneužívání vědeckých výzkumů.
Max Born v roce 1939.
Zdroj: National Portrait Gallery, London. Autor: Walter Stoneman. Under Creative Commons.
Další práce
Max Born napsal přes 300 původních článků a 20 knih. S Norbertem Wienerem zavedl do kvantové mechaniky operátory fyzikálních veličin. Tuto metoda pak aplikoval na nejrůznější, do té doby neřešené problémy. S Robertem Oppenheimerem položil základ teorie dvouatomových molekul. S Maxem Lauem a Kun Huangem vypracoval teorii vibrací krystalové mřížky.
Max Born se zabýval dynamikou krystalové mřížky, teorií struktury atomu, teorií relativity a kvantové fyziky. Vypracoval termochemickou teorii tepelných kmitů krystalové mřížky, objevil způsoby vyčíslení deformací elektronových obalů atomu. V roce 1954 získal společně s Waltherem Bothem Nobelovu cenu za fyziku za zázasdní výzkum v kvantové mechanice, hlavně za statistickou interpretaci vlnové funkce. Po odchodu do penze se vrátil do Německa, kde v Göttingenu zemřel.
Zdroj: commons.wikimedia.org. Public domain.
Použité zdroje
[1] JEDINÁK, D. Max Born – teoretická fyzika je v podstatě filozofia. Rozhledy matematicko–fyzikální, 2000, roč. 77, č. 1, s. 38–40. strana obálky. ISSN 0035–9343.
[2] MALÍŠEK, V. Pionýři novodobé fyzikální vědy – Hans Geiger a Max Born. Matematika a fyzika ve škole, září 1982, roč. 13, č.1, s. 52–54.
[3] SODOMKA, L. Kronika Nobelových cen. 1. vydání. Praha: Knižní klub, 2004. ISBN 80–242–1058–4.
[4] WEINLICH, R. Laureáti Nobelovy ceny za fyziku. 1. vydání. Olomouc: ALDA, 1998. ISBN 80–85600–47–1.
