švédský fyzik a astronom
Anders Angström se zabýval hlavně měřením vlnových délek čar ve spektrech atomů. Podle Eulerovy teorie rezonance prohlásil, že záření, které plyny pohlcují, má stejnou vlnovou délku jako záření vyzařované. Tento základní princip spektrální analýzy později experimentálně dokázal Gustav Kirchhoff.
Angström pochopil, že spektrální čáry prozrazují přítomnost určitých prvků ve vesmírných tělesech. V roce 1861 se zabýval výzkumem slunečního spektra a o rok později objevil přítomnost vodíku na Slunci. V roce 1869 vydal Recherches sur le spectre solaire (Výzkumy slunečního spektra) a o dva roky později práci o spektrálních čarách jednoduchých plynů Sur les spectres des gaz simples. Obě knihy byly dalších dvacet let základním studijním materiálem v oblasti spektrální analýzy.
Další Angströmovy práce se týkaly zemského magnetismu, vedení tepla, změn tepelné vodivosti v závislosti na teplotě a jejího vztahu k elektrické vodivosti, optických jevů v krystalech a dráhy Halleyovy komety. V roce 1870 se stal členem londýnské Royal Society. Zemřel v Upsalle.
Použité zdroje
[1] BOREC, T. Dobrý den, pane Ampére. 1. vydání. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1980. ISBN 14–031–81.
[2] Encyklopedická edice, listy, matematici. ISBN 80–860–44–05–X.