švédský astrofyzik
Hannes Alfvén se narodil ve švédském Norrköpingu v rodině lékaře. Studoval na univerzitě v Uppsale, kde v roce 1934 obhájil doktorskou disertaci. Od roku 1937 pracoval v Nobelově institutu pro fyziku ve Stockholmu a později se stal profesorem Královské technické vysoké školy ve Stockholmu, kde vybudoval Ústav pro fyziku plazmatu.
Hlavním tématem jeho práce bylo plazma ve vesmíru, tedy oblaka elektricky nabitých (ionizovaných) částic. Nejprve přišel v roce 1937 s myšlenkou, že v galaxii existují obrovská slabá magnetická pole, která vznikají z proudících ionizovaných plynů. Tato myšlenka byla uznána až v šedesátých letech minulého století.
Alfvén také přišel s nápadem, že by magnetické pole mohlo zamrznout v magnetickém poli plazmatu. V roce 1942 objevil při zkoumání podstaty slunečních skvrn hydromagnetické vlny, které jsou nazývány jeho jménem. Jeho teorie vln, které se šíří v dokonale vodivém prostředí téměř bez útlumu a odrazů, nebyla přijata zcela bez výhrad, protože byla v rozporu s Maxwellovou teorií (ta říká, že elektromagnetické vlny se v dobře vodivém prostředí šíří jen do malých vzdáleností a nešíří se v prostředí dokonale vodivém).
Během svého života napsal Alfvén velký počet vědeckých prací a monografií z oblasti fyziky plazmatu, astrofyziky, fyzikální kosmologie sluneční soustavy a kosmického záření, např. z roku 1939 Kosmické záření jako mezigalaktický jev, z roku 1942 Kosmologie slunečního systému, z roku 1951 Teorie magnetických bouří a polárních září, z roku 1952 O vzniku slunečního systému, z roku 1957 K teorii kometárních ohonů, z roku 1962 Anihilace hmoty s antihmotou a kosmologie.
V roce 1970 získal Nobelovu cenu za fyziku za práce z magnetohydrodynamiky a aplikace ve fyzice plazmatu. Ve stejném roce se fyzici Arthur Kantrowitz a Aveo Rosa zabývali převodem této technologie do praxe. Hannes Alfvén zemřel v roce 1995 v Djursholmu.
Použité zdroje
[1] SODOMKA, L. Kronika Nobelových cen. 1. vydání. Praha: Knižní klub, 2004. ISBN 80–242–1058–4.
[2] TESAŘÍK, B. Před sto lety se narodil představitel moderní fyziky plazmatu a astrofyziky Hannes Alfvén. Matematika Fyzika Informatika: časopis pro výuku na základních a středních školách, listopad 2008, roč. 18, č. 3, s. 178–179. ISSN 1210–1761.
[3] WEINLICH, R. Laureáti Nobelovy ceny za fyziku. 1. vydání. Olomouc: ALDA, 1998. ISBN 80–85600–47–1.